Vine pals/Nash Grier - CZ - POZASTAVENO

Chapter 4.

"Víš, co se děje?" Skoro sem přiběhl Nash. A když myslím sem, tak myslím stůl v jídelně. Gabrielle na něj taky koukala jak péro z gauče.

"Co?" Vykulila jsem oči a rychle pusu zavřela, nebo by mi vypadl brambor. Přece jen byl čas na oběd ne? 

"Má to ještě víc a víc shlédnutí a dokonce si mě našli nějaký holky na instagramu a pár mi napsalo, jestli nechci natočit video s nimi." Koukal s úžasem, alejá jsem z toho moc odvařená nebyla. Ošila jsem se a přemýšlela, proč by mi to mělo tak vadit. "Jess?" 

"Takže soudím, že chceš natočit video s nimi?" Povytáhla jsem obočí. 

"Blázníš?" Zasmál se. "Je to náš vine účet. Náš." Zabubnoval do stolu a zasmál se o to víc. "Mám tak skvělou náladu Jessie!" Najednou se zvedl a donutil mě postavit. 

"Co děláš?" Koukla jsem se po ostatních v jídelně.

"Mám radost." Chytl mě za ruku a protočil mě pod ní a pak objal a než jsem se nadála, už si to zvesela odštrádoval pryč.

Když jsem se nachytala při matice, že se zničeho nic usmívám kvůli Nashovi, nebudu lhát, vyděsilo mě to. Snažila jsem se uklidnit svoje bušící srdce, když jsem ho poté viděla na chodbě, jak mě zdravil a snažila jsem se při chůzi domů dělat, že jsem kvůli myšlenkám do té popelnice nenarazila. I když vzhledem k tomu, že se mi někdo rozesmál, jsem už předstírat nemohla a koukla se za tím, kdo se smál. 

"Seane?" Koukla jsem se jestli vidím správně. 

"Jessico, Jessico nakopávat popelnice, že se nestydíš!" Kroutil hlavou s rukama v bok. Rozeběhla jsem se a skočila mu do náruče. 

"Co tady děláš?" Pustila jsem ho a šla s ním k našemu domu. 

"No řekl bych, že tu ještě bydlím." Zasmál se a pleskl mě novina po hlavě.

"Hele!" Vztyčila jsem prst. "Nechceš mi tím říct, že už ti skončil semestr." Zastavila jsem ho před domovními dveřmi. 

"Skončil sestřičko." Skousl si spodní ret, což bylo jeho totální postižení, protože na to se holkám kolem podlamovala kolena jen z prvního pohledu. V tom jsme byli dost odlišní, kdybych já skousla svůj spodní ret, asi by si o mě zrovna kluci nemysleli, že jsem v pořádku, ale spíš že potřebuju rovnátka na předkus. 

"Ty seš hroznej." Plácla jsem ho do hrudi a otevřela dveře do chodby odkud už jsem viděla tátovu poloviční plešku na pohovce. "Čau tati!" Zakřičeli jsme naráz. 

"Panebože, co tu děláš? To už tě vyrazili?" Zděsil se táta a já se rozesmála. 

"Ne! Dodělal jsem semestr." Zamračil se a pak se rozesmáli oba a objali se. 

-

Už jsme byli po rodinné večeři a tak jsem se rozhodla, že když je tam pořád tak hezky, vezmu svého psa ven. Nasadila jsem  si sluchátka a vyšla zadní brankou po cestičce k lesu. 

V lese bylo už trochu šero a můj mozek si právě vymýšlel ty nejhorší scénáře hororů...dobře už se nikdy nebudu koukat na horory, co se staly v lese. Proč tu stojí ta budka? Co když je někdo za tímhle keřem. A tamhle-

Někdo mi dal ruce na oči a já začala totálně křičet. V tu chvíli mě pustil a já si rychle vytrhla sluchátka z uší a v šoku se otočila na rozesmátého Nashe. 

"Ty seš takovej debil." Strčila jsem do něj. 

"Ale já na tebe volal." 

"Stejně seš debil. Už jsem viděla jak mě někdo pověsí na tenhle strom nebo mě rozřeže na kousíčky." Obhajovala jsem se. 

"Máš moc bujnou fantazii." Uchechtl se. 

"A ty ses sem dostal jak?" Odbočila jsem. 

"Já jsem šel za tebou už od vstupu do lesa." Pokrčil rameny. 

"A to ti nepříjde trochu divný? Stopovat mě?" Zasmála jsem se. 

"Třeba tě chci zabít." Pronesl a pak jsme se oba rozesmáli a prošli ten les spolu a povídali si. Znám toho kluka osobně sotva chvíli, ale mám pocit, že si s ním rozumím víc jak s kým jiným. Pak nás napadlo něco na vine a tak jsme se rozhodli to natočit, ještě naštěstí nebyla tma. 

Když jsme pár záběrů natočili, sedli jsme si na menší skálu u jezera. 

"Tohle je super." Pronesl. 

"Co?" Vytrhl mě z myšlenek.

"Koukni na to nebe a prostě jak je ten vzduch teplý a všechny maličkosti. I ty." Hleděl do dálky a já skenovala jeho profil obličeje. 

"Děkuju." Vypadlo ze mě. 

"Za co?" Zamračil se a pohlídl na mě, zatímco já sklopila pohled. 

"Že můj život je život. Mám pocit jako by to předtím, bylo jako kdybych byla v kómatu. Vytrhl si mě z toho nudného stereotypu." Usmála jsem se a konečně se na něj koukla. Byl celkem blízko a já najednou hrozně chtěla-

Usmál se a já úplně zapomněla, cože jsem to chtěla a jen hypnotizovaně hleděla do těch očí. Sakra ty oči. Pohladil mě po tváři a koukal se za svou rukou, takže se na chvíli naše pohledy rozdělili a já se zhluboka nadechla. Jako fakt hodně.

"Jsi ze mě nervózní?" Jeho ruka dopadla na moje koleno a nechal jí tam jen tak ležet a já přemýšlela, jestli se na něco opravdu ptal. 

"Ehmm...možná...trochu." Skousla jsem si ret. 

"Není důvod...já jsem z tebe, ale občas taky nervózní." Uchechtl se. 

"Ze mě? Ale pro-" Naklonil se a políbil mě. Ano on mě políbil. Co to sakra...já...

Odpojil se, ale během chvilky se ke mě víc přisunul a chyl mě za tváře.

"Můžu ještě?" Zeptal se rozklepaně. Jestli můžeš? Jasně! Moje myšlenky byly možná hlasité, ale ze mě nevypadlo ani citoslovce a tak jsem jen vykuleně kývala hlavou. Přisál se na mé rty a já obmotala ruce kolem jeho krku. Tohle jsem snad v životě necítila, jako bych věděla, co dělat, ale přitom byla v totálním tranzu...teda né že bych já byla tělem v tranzu, ale můj mozek byl. Prostě jsem naprosto vypnula a užívala si tu chvilku.

"Jess?" Ozvalo se za Nashem. 

"Co tu děláš Seane?" Rychle jsem pustila Nashe, který byl celou situací dost mimo. Né že já bych nebyla. Ale můj bratr se právě otočil a beze slova odešel.

"Sakra." Zvedla jsem se a chytla vodítko. "Je mi to líto Nashi." Nechtělo se mi v tuhle chvíli utíkat, ale nevěděla jsem, co se mému bratrovi může právě honit hlavou. 

Omlouvám se, že jsem tu nebyla sakra dlouho. Neměla  jsem nápad a upřímně se mi ani nechtělo, mám rozpracované další dva příběhy a jeden z nich už je ke konci, takže se snažím ho ukončit. 

Ani tu omluvu nemusíte brát, protože další výmluvy si vymýšlet nebudu. Je to moje vina, ale co už. 

Doufám, že i tak jste si kapitolu aspoň užily♥

Lots of Love,

DwarfDreamy