Vine pals/Nash Grier - CZ - POZASTAVENO

Chapter 1

Věděla jsem, že ten budík zvonil už před půl hodinou, ale nechtěla jsem prostě vstát.

Slyšela jsem skřípání parket na chodbě před mým pokojem. "Jess z postele! Hned!" Rozevřela pokoj máma a tím se mi na odkryté chodidla dostal průvan.

"Néé." Zamumlala jsem a překryla si peřinu přes hlavu.

"Je už sedm." Prošla kolem mě a otevřela okno.

"Cože?" Neohrabaně jsem se vymotala z peřiny a spustila nohy na studenou podlahu. Vběhla jsem do koupelny a jednou rukou si čistila zuby a druhou česala vlasy. Proklínám délku svých vlasů, momentálně se mi vážně nehodí, jak jsou dlouhé. Po vyčistění zubů jsem se jen předklonila a udělala si jednoduchý drdol. Skoro jako kamzík jsem skočila do pokoje a sklouzla ke skříni.

Nakonec jsem skončila s obyčejnými modrými džínami a krémovým pleteným svetrem, který byl naprosto nádherně útulný. S taškou jsem seběhla dolů a viděla tátu u stolu.

"Co tady ještě děláš?" Spustila jsem tašku na zem a vzala si jabko.

"To je mi milé přivítání dcero." Složil noviny a na obličeji mu hrál úsměv. Natáhl ruku a zamračil se, když se zaměřoval na hodinky. "Je půl sedmé. No pomalu bych měl jít." Zvedl se a plácl mě jemně po rameni. Půl sedmé? Mami?

"No vidíš, jak ti to rychle šlo." Přišla máma s úšklebkem.

"Jo až jsem se vrátila o půl hodiny v čase." Nakrčila jsem nos a sebrala sáček se svačinou. "Adios!"

Rozevřela jsem dveře do školy a bez pohledů na žáky kolem mě se rychle dostala ke své skřínce. Nabrala jsem učebnice do matiky a prohlídla upozornění na mobilu.

"Nashi chytej!" Zpozornila jsem, když jsem uslyšela jeho jméno. Skousla jsem si spodní ret. Nevěděla jsem jasně, jestli se mi líbí nebo jak na tom vlastně jsem, protože ty oči...ty oči!

Možná jsem měla víc koukat kudy letí míč než přemýšlet nad těma modrýma očima, co zářili jako-

"Jsi v pohodě?" Zvedal mě on.

"Já jasně." Zakoktala jsem. "Jen hlava au." Proč si tak tupá a prostě nemůžeš říct něco na úrovni skoro sedmnáctileté holky? Proč? Protože Nash.

Vlastně kdo by do Nashe nebyl zblázněný? I kluci chtěli být jako on. Ale já nebyla jako ty trubky, co za ním o přestávkách a po škole furt lezli, a když odcházeli, málem si vykroutili prdel.

Já ho obdivovala, protože kdo milovaný tolika lidmi s tolika kamarády, může být nenamyšlený? Jo neznám ho úplně, ani se nezdravíme, ale i tak. "Vážně si v pohodě?" Asi jsem na něj zírala moc dlouho. Stále mě držel, jako bych se měla každou cvílí rozsypat - a možná jo.

"To byla pěkná šlupka." Jeho kamarád se smál, ale Nash se mi furt díval do očí, což mě naprosto hypnotizovalo.

"Ehm jsem Nash." Pustil ruce z mého pasu a jednu napřáhl přede mě.

"Jo vím." Zamumlala jsem.

"A ty jsi-ii?" Prodloužil poslední slovo.

"Jasně jo...já jsem Jessica." Zahučela jsem trapně. "Teda Jess...říkej mi Jess." Plácla jsem ho po ruce místo potřásnutí, co očekával. Koukl zmateně a pak se usmál.

"Tak se měj Jess a doufám, že tě ta hlava nebude bolet." Hlava co? A jo vlastně. Na to jsem málem zapomněla.

Celé hodiny ve škole jsem nemohla myslet na nic jiného. Vždycky když jsem zavřela oči, viděla jsem ty modré křišťálově lesklé oči. Nebudu lhát, děsilo mě to. Přece nejsem zblázněná do Nashe. I když mamka říkala, že jsem si jako malí hráli. No já si to nepamatuju, ale vzhledem k tomu, že bydlí jen přes jeden dům, je to pravděpodobný.

Když zazvonilo na konec sedmé hodiny, skoro jsem nevnímala a stále seděla v lavici.

"Jess?" Zvedla jsem hlavu k Gabrielle.

"Hm?" Sebrala jsem tašku a zvedla židli.

"Jdeš?" Zasmála se a já jen pokývala hlavou.

Když jsem přišla domů udělala jsem si jen čaj a zalezla pod deku s filmem na notebooku.

Venku jsem uslyšela nějaký hluk, což mě donutilo se zvednout od zahřátého místečka a kouknout z velkého okna. Venku byl Nash a rozhlížel se kolem a něco hulákal.

Vyšla jsem s nějakou pofidérní odvahou ven ve volných teplácích a klučičím tričku, které jsem vzala bráchovi, co je na vejšce.

"Ahoj. Co tady děláš?" Optala jsem se a spravila si kalhoty a utáhla culík.

"Hledám." Ani se na mě neotočil.

"Ztratil se ti pes?" Snažila jsem se trošku pomoc.

"Ne! Sestra." Prudce se na mě otočil. "Promiň. Já jsem jen hrozně vystresovaný, píšu zítra z matiky a měl jsem hlídat Skylynn a ona je nevím kde." Promnul si oči.

"Tak já ti pomůžu."

Tak máme tu další story:) Doufám, že se vám bude líbit. Tento příběh bude mít něco kolem 10 kapitol.
Zatím nevím, co víc bych k tomu řekla. 

Lots of love,
DwarfDreamy