Superman VS Batman

Část druhá

Tak a je tu druhá část 💜💙
A jinak jak se Vám líbí písnička od Seventeen. My ji úplně zbožňujeme 😚

Rapmon
Když jsem nedával pozor, Jungman mi sundal masku a mě to dost naštvalo ale rozhodl jsem se to nechat být. Myslím, že se pokoušel říct mé pravé jméno, ale včas se zastavil a nechal to vyznít do ztracena. Že by mě znal? Sleduje mě snad i v normálním životě? Zavolal jsem Jimina a pověřil jsem ho úkolem, aby něco dobrého uvařil. On se pořád jenom debilně usmíval v jeho přítomnosti. Ani se mu vlastně nedivím a navíc Jimin byl jeho velkým fanouškem, i když mi to nikdy neřekl, já to věděl. Jimin nám šel uvařit a já ho vzal do nejvyššího patra mého sídla, abychom mohly večeřet venku pod hvězdnou oblohou. Ne, že bych to dělal kvůli němu. Vždy jsem takhle jedl, měl jsem raději jídlo s krásným výhledem. Když jsme šli nahoru, tak mě neustále otravoval a pořád se mě na něco ptal a já mu stručně odpovídal jenom ano, nebo ne. Když jsme došli nahoru, tak jsem mu řekl ať se posadí, že za chvíli přijdu. Posadil se a kochal se pohledem, ale když jsem odcházel cítil jsem jeho pohled na mých zádech, nebo možná někde jinde na mém těle. Převlékl jsem se do bílé košile a šedých kalhot. Prohlédl jsem se v zrcadle a ještě jsem si rozepnul pár knoflíků u krku.
"Sexy jako vždy Namjonie."
Měl bych něco na převlečení vzít i pro něj ať spolu povečeříme jako normální lidé. Prohledal jsem šatník a nakonec jsem vzal své kigurumi pyžamo, které vypadalo jako roztomilý tygr. Pervézně jsem se sám pro sebe zasmál a nedočkavě jsem se vydal zpátky za ním.
Ani se neotočil, když jsem přišel, ale když už jsem byl blízko tak na mě upřel svůj pohled. A ihned mě celého sjel od hlavy až k patě. "Co to máš v ruce?" "To je něco na převlečení pro tebe."

Jungkookie
Už šel. Co to nesl v ruce? Nějaký tygří koberec či ubrus? "Co to máš v ruce?" "To je něco na převlečení pro tebe." Ukázal mi, co mi nese a škodolibě se usmál. To si mám tohle obléct??!! Chce ze mě dělat klauna? "Tak jo," řekl jsem a vzal si pyžamo od něho. "Umm, kde se mám převléci?" Kousl se do spodního rtu a podíval se vážně úchylně do stran. "Tady a přede mnou." "Cože?" Nevěřícně jsem ho probodl pohledem. "Já se na tebe nedíval!" Protestoval jsem a nafoukl při tom tvářičky. "Tohle je můj dům, takže mě budeš poslouchat!" Vážně mě teď seřval. Přeci jen se asi nezměnil. Už jsem neodmlouval. Měl jsem jen smutný obličej a začal se vysvlékat z mého kostýmu. "Nemám spodky" ublíženě jsem se na něho podíval. "Zlatíčko to nevadí a netvař se takhle sklesle. Já tě nechtěl takhle vylekat." "Nevylekal." Popotáhl jsem. Přišel ke mně blíže a jemně se dotkl mé tváře. "Tak já se nebudu dívat. Hm?" Proč se najednou chová zas tak hodně. "Ale nedívej se." "Neboj se. Já se půjdu podívat za Jiminem a zustaneš tu sám. Ok?" "Tak jo." Kývl jsem a on mi utřel mé imaginární slzy. Vážně odešel a nechal mě samotného. Dokonce jsem neměl ani pocit, že by mě sledoval. Rychle jsem vyměnil kostým supermana za kostým tygra. Cítil jsem se jako naprosté mimino. Božeee! A až mě uvidí Namjoon, tak se propadnu do země samým studem. Nebo bych mohl spíše odletět. To bych ale neudělal.

Rapmon
Chtěl jsem se dívat, tak strašně moc. Ale on, vypadal jako by se měl každou chvíli rozbrečet. Nechal jsem ho tam nakonec samotného a šel jsem se podívat za Jiminem. "Namjoonie jdeš právě včas" usmál se na mě a mezitím nakládal maso na talíř. "Hezky to voní a vypadá to tak skvěle boha" pochválil jsem ho a měl jsem co dělat, abych se po tom nevrhl už teď. "Stalo se něco?" zeptal se mě, když jsem mu začal pomáhat. "Já jenom, chci aby si viděl do čeho jsem ho navlékl" blaženě jsem se usmál při té představě. "Snad ne to?" podíval se na mě s úsměvem. Přikývl jsem a on se rozesmál "Tak to musím vidět." Chtěl sáhnout po fotoaparátu, ale já ho zastavil "Tohle si uchováš jenom ve své hlavě, žádné jiné záznamy."
Vzali jsme tácy s jídlem a vydali jsme se společně nahoru. Když jsem otevřel dveře, tak k nám stál otočen zády. Jimin se trochu přidušeně smál a já ho buchl pěstí do ramene, aby přestal. "Už takhle vypadá roztomile" řekl mi tiše, ale myslím že mu to stejně neuniklo. Položili jsme jídlo na stůl a on se na nás dva naštvaně otočil. "Já nejsem roztomilý" jeho hlas zněl celkem děsivě, ale to co měl na sobě mu moc nepomáhalo. Tak jsme oba s Jiminem jenom vyprskli smíchy. "Dobře, vypadni" postrčil jsem Jimina ke dveřím, aby si to Jungman nakonec přece jen nerozmyslel a třeba mi neuletěl. "Sluší ti to, posaď se." "Už nemám hlad" protestoval, ale jeho žaludek taky. Já se jenom držel, abych se zase nezačal smát. "No tak, Jimin vaří vážně skvěle a vidím že máš hlad." Nakonec se naproti mě posadil. Vypadal vážně roztomile. Musel jsem ho neustále pozorovat, neměl jsem ho do toho oblékat, teď se ani pořádně nemajím. "Dobrou chuť" popřál mi a já mu taky. Začal papat, což bylo to nejkrásnější co jsem kdy ve svém životě viděl. Jak si to jídlo cpal do pusinky a v jeho očíčkách byly vidět jiskřičky, jak byl rád, že může jíst tak dobré jídlo. "Mh to je skvělý" mluvil s plnou plnou pusou a se zavřenýma očima. "Ty nejíš?" zeptal se mě, když si všiml, že už pár minut pořád jenom sedím a zírám na něj. A maso na mojí vidličce je pořád na vidličce. "Já říkal, že ti bude chutnat a myslím, že to dnes asi sám nezvládnu" vyzývavě jsem na něj pohlédl. "To jako chceš abych tě nakrmil?" pervérzně na mě pohlédl. "Jestli se toho ujmeš" pokynul jsem mu a trochu jsem pootevřel své rty.

Jungkookie
Pootevřel své rty. Vzal jsem vidličku se soustem a namířil mu ji do pusy. "A uletěla," řekl jsem a dal si ji do pusy já. Oba jsme se zasmáli. "Tak jo. Teď už fakt." Zvážněl jsem, ale jak jsem mu dával sousta do pusinky, tak jsem se u toho musel smát. "Kdo by mohl tušit, že budeš tak roztomilý pod tou maskou." Jenom se usmál. "Mimochodem, máš něco tady." Ukázal jsem na svůj dolní ret vlevo. Olízl si to a zeptal se "Dobrý?" "Ne, pojď sem." Naklonil jsem se k němu přes stůl a políbil ho na rty. Hned jsem se zpátky posadil a skousl si ret. Co jsem to sakra udělal? Proč jsem to udělal, když už si to sám dal pryč... zlobím se na sebe.