Superman VS Batman

Část čtvrtá

Jungkookie
Přece jen mi moje slušnost nedovolila si to pyžamo nechat. Hned druhý den jsem počkal až Namjoon odejde z domu. Vyšel fešný jako vždy. Kam asi...
Seskočil jsem ze střechy protějšího baráku a šel zazvonit. Přišel mi otevřít po chvilce Jimin. Nestačil ani zareagovat jak byl překvapený. "Dobrý den, pane, nesu vám jeho oblek," uklonil jsem se a předal mu pyžamo. Usmál se, "Nač takové postavení? Tykejme si, Jungmane," řekl a šaty si vzal. Nepříjemně jsem pokrčil obočí. "Nevím, jestli smím vám věřit." Podíval se na mě s tázacím pohledem. "Můžeš. Za chvíli se vrátí. Pockáš tu na něho?" "Nepočkám na Namjoona," ujistil jsem ho, že vím jeho pravé jméno. "Ale jestli mě chce vidět, tak ať si přijde," řekl jsem a skoro až namyšleně zvedl nos. "Vyřídím, tak se měj." mile se usmál. "Děkuji, nashle," kývl jsem hlavou a odešel.

Rapmon
Ráno jsem se probudil celkem brzo. Šel jsem si zaběhat do mé obrovské zahrady. Pořád jsem musel myslet na včerejšek. Běh mi trochu pomohl se nějak odreagovat. Když jsem cítil, že kapičky potu tečou po každém kousku mého těla rozhodl jsem se pro návrat. Měl jsem dnes ještě něco na práci. Dal jsem si rychlou sprchu a oblékl jsem se do nějakého pěkného oblečení. Rozloučil jsem se s Jiminem, který mi podal adresu Jungmanova bytu, kterou včera zjistil. "Měj se Jiminie a uvař mi něco dobrého, třeba maso ma medu." "Spolehni se na mě my Wifeu." Dal mi pusu na tvář jako správná ženuška a já opustil sídlo. Když jsem odcházel cítil jsem, že tu někdo je, ale nechal jsem to tak, Jimin se o sebe umí postarat.

Tak tohle je ono? Přede mnou stal celkem starý, ale pořád pěkně zachovány menší paneláček. Přesněji, měl tak čtyři patra. Podíval jsem se na jmenovky na zvoncích. "Dobrý den, hledáte někoho?" promluvil na mě menší starší pán. Vypadal celkem mile. "Dobrý, ne... Teda jo, takový stejně vysoký, mladý, černovlasý.." "Jo, ty myslíš asi Jungkooka, že?" podíval se na mě s tázavým pohledem. Jungkook? No to mi mohlo být hned jasné. "Jo, přesně toho hledám" důvěřuvě jsem se na něj usmál. "Tak ten před chvíli odešel." "A nevíte kdy se asi tak vrátí?" "Záleží na tom jestli šel do práce. Jestli chceš, můžeš na něj počkat nahoře." "Ne to je v pořádku, děkuji." Rozloučil jsem se s ním a zašel jsem si za rohem do místní kavárny, dokud Jungman, teda teď už Jungkook nepřijde. Jungkookie.. Mm roztomilé jméno. Ani jsem si neuvědomil, že se culím jako nějaká mladá školačka. Až přijde, tak ho překvapím menší návštěvou.

Jungkookie
Šel jsem hned domů. Teda první jsem skočil do práce len tak pozdravit šéfa. Až pak jsem šel domů. Můj soused mi řekl, že se po mně sháněl nějaký mladina. A já jen, "Hm." Co mu na to mám asi říct. Že jsem striptér? Zavřel jsem za sebou dveře. "Václave!" začal jsem volat. Ale když jsem uviděl osobu sedící v mém křesle. Noha přes nohu, tak jsem se zastavil. "Eh, dobrý den, přejete si?" Objevil se ji na tváři úšklebek. "Zdravím, Jungkooku. Přišel jsem, abych tě varoval." Muž? Kočičí žena je muž? Moje srdce začalo rychle bít. "Ty jsi muž? Před čím mě chceš varovat?" nervózně jsem se potil. Proč pořád stojím. "Ano jsem muž. Jmenuji se Taehyung, říkám ti to, protože je zbytečné tajit moji identitu před tebou. Ledaže bys to dal do tisku. To bych tě musel ale zabít," udělal roztomilé gesto a skousl si ret. Díval se moc dravě. "Každopádně tě varuji, že Namjoon patří mi. Jenom mi. Sice jsme teď měli malou pauzu, ale je můj!" "Je její.... vlastně jeho! "Proč skrýváš identitu chlapa?" "Lidi více ocení ženu v tomhle mém oblečku a navíc je to docela příjemný." To je divnej chlapík. "To je všechno? Jestli jo, tak jdi." "Klídek kamaráde," řekl a šel k oknu. "Pamatuj si, co jsem ti řekl," řekl a zmizel. Co si mám pamatovat? Že je to příjemný? Nevím, nevím.

Rapmon
Když jsem zjistil, že je konečně doma, tak jsem se vydal zpátky k jeho bytu. Ale nebyl sám. Po chvíli někdo vyskočil z okna. Kočičí žena? Co ta ten tady chce? Jo přesně tak, kočičí žena je muž. Je to Taehyung, můj starý přítel. Schovaný pod stromem jsem čekal až bude z dohledu, už jsem si myslel, že jsem sám, než na mě někdo ze stromu skočil a já i s tím dotyčným spadl na zem. "Taehyungu!" "Namjoonie to je ale náhoda, co tu děláš?" Ani se nepokoušel ze mě vstát a už mě, dalo by se říct zamilovaně objímal a mazlil se s mým obličejem jako kočička. "Dobrý, už ze mě můžeš slézt." Nechtíc ze mě slezl a chtěl mi pomoct se postavit. "Já to zvládnu sám" odmítl jsem jeho ruku a sám jsem vyskočil na nohy. "Aww tobě to tak dneska sluší" v jeho očích jsem doslova mohl vidět ty pekelné plameny. "Díky, tobě to taky sluší, máš větší prsa, než minule." Podotkl jsem jen tak mimochodem. "Díky," roztomile se zaculil "dělá to lepší reklamu." "Jsem tu jenom pracovně. Promiň, ale teď nemám čas tu s tebou vykecávat, tak se stav ke mě jo? Bydliště je pořád stejné." "Dobře, počkám tam na tebe, hlavně mě ale nepodveď s tím klukem." Nakonec neochotně odešel. Oddechl jsem si. Konečně. Ale aspoň nebudu dnes sám doma. Jimin jde dnes někam s přáteli večer, takže asi tak. Hned jak byl Tae z dohledu tak jsem se dostal k Jungkookovi do okna. Tohle je snad poprvé, co ho vidím normálně oblečeného a ne učesaného tak ulízaně jako vždy. Vypadal prostě skvěle. Trochu překvapeně na mě vykulil oči. Vypadal víc, než roztomile. "Ahoj Jungkookie" věnoval jsem mu menší úsměv. "Takže si si vzpomněl?" najednou vypadal celkem šťastně. Touhle otázkou mě celkem zaskočil, ale rozhodl jsem se odpovědět jo.

Jungkookie
"Jo." Aspoň na sekundu jsem tomu věřil, pak jsem si vzpomněl na mého souseda a zhodnotil, že zmínil mé jméno. Je to jasný. I když po tom toužím, tak moc, tak tomu prostě nemohu uvěřit, že by si vzpomněl. "Co tu chceš? Pyžamo už máš doma."

Rapmon
Není tak hloupý, jak jsem si myslel, i když to jsem si nemyslel, jenom jsem si myslel, že díky mému šarmu mi to prozradí a nebude o tom moc přemýšlet. "Nějaký zlobivý jsi najednou" seskočil jsem z okna a přišel jsem k němu blíž. "Tak nelži" vypadal celkem ublíženě, ale usmíval se asi naštvaně. "Tak promiň, a odkud mě teda znáš?" posadil jsem se do jeho křesla.

Jungkookie
Všichni si sedaj do toho křesla. "Na škole jsme měli docela divný vztah." Nehodlal jsem se posunout dál. "A?" čekal na mé pokračování. "To je tak všechno." "Aissh... ale co jsme mezi sebou měli? Co jsme dělali?" Sklopil jsem zrak a pořádně se nadechl. "Byl jsem vyvrhel a tys mě šikanoval se svými přáteli." dostal jsem ze sebe moc rychle. Podíval jsem se na jeho reakci. Měl šokovaný výraz. "A proč... tobě to nevadí? Chci říct, že za mnou dolízáš, jako bys mě chtěl." Pane bože... musel jsem se nešťastně praštit do čela. "Já....." odmlčel jsem se. Uplně jsem změnil můj postoj. Pozitivně jsem pronesl: "Já nevím." "Jungkooku... a hrdlo dobrý?" Vykulil jsem oči. "Ty si to pamatuješ??!" Podíval se někam jinam. No jo, bylo blbý o tom mluvit. "Jasně, ale změnil ses."

OMG omg Taehyung je tak boha. Já umriem 😻😍❤ Bias wreckef asf.