Superman VS Batman

Část třetí

JK @natalie5901

Rapmon
Políbil mě. Nečekal jsem to a trochu mě to zaskočilo. Byl jsem z toho tak v šoku, že jsem ani nestihl zareagovat. Posadil se zpátky do své židle a díval se všude možně jenom ne na mě a při tom se nervózně kousal do rtu. "Proč si to kurva udělal?" nemohl jsem si pomoct. Prostě mě to dost rozhodilo a možná i naštvalo, tak jsem po něm vyjel. Trochu vyděšeně se na mě podíval. "J..Já nevím." Bylo jediné co ze sebe dostal. Nevěděl co dělat. Možná jsem to trochu přehnal. "Promiň, ale nemůžeš mě jen tak z ničeho nic políbit" vstal jsem a opřel jsem se o zábradlí balkónu. Nevěděl jsem co dělat. Byl jsem zmatený. Seděl a sledoval mě. Párkrát jsem se na něj ohlédl. Proč se na mě pořád dívá? "Nedívej se na mě" řekl jsem mu a odvrátil jsem od něj pohled. "Ty se na mě nedívej." Nechtěl jsem, ale znovu jsem se na něj podíval, nafoukl tvářičky. Tahle situace mi přišla pěkně trapná. "Můžeš za to ty, to ty jsi chtěl abych tě nakrmil." Založil si ruce na prsou. "Cože?!" otočil jsem se na něj s překvapeným výrazem. Takže on to chce hodit na mě jo? "Ale abys mě líbal ti nikdo neřekl." "Víš co? Kdyby ses nezašpinil, tak by se to nestalo." Protočil jenom očima. "Okey, takže za tu můžu já a to že jsem až moc neodolatelnej."

Jungkookie
Sakra zareagoval líp než jsem myslel. "Jen si moc nemysli. Políbil jsem tě a tys mi naletěl." Začal jsem se spokojeně usmívat. "Cože? Ty jsi blázen." Zakroutil nade mnou hlavou. "Tebe nenapadlo proč se kolem tebe furt motám? Hahah... jsi hloupější než jsem myslel," ofrkl jsem. Otočil se na mě a vážně přemýšlel. "Řekni to! Dělej!" Netrpělivě čekal na mou odpověď. Usmál jsem se a skousl si ret. "Dělej!" Chytl mě za ramena a zatahal se mnou. "Jsem špeh. Dal jsem ti do těla kameru." Zamračil se a nesmyslně zavrtěl hlavou. "Co to tu meleš za blbosti?" Sklopil jsem pohled dolů, skousl si ret a řekl: "Dělám si srandu Namjoonie." Nevěřícně si oddychl a pustil mě a svalil se do židle naproti mně. "Ty jsi takový debil." Spokojeně jsem se usmíval. "Počkej, jak víš moje jméno?" Sakra! Nechal jsemse unést. "Už musím. Děkuji za krásný večer strávený s tebou. Dobrou noc," řekl jsem a rychle uletěl.

Rapmon
Co to do prdele bylo? V první chvíli jsem si začínal myslet, že mu něco Jimin namíchal do jídla a on je teď zdrogovaný, ale pravdou je, že nebyl. A jakto že zná mé jméno? Počkat on mě zná? Kdybych uměl létat, hned bych si ho chytil. A ještě mě tu nechal takhle samotného s nedojedenou večeří a to jsme si ještě ani nedali to víno, co jsem připravil. Kurňa. Vzal jsem židli na které ještě před chvíli seděl a vyhodil jsem ji dolů ze střechy. Vytáhl jsem víno a napil jsem se z něj. "Co si sakra myslí že dělá?" pozoroval jsem město zahalené ve tmě. "Namjoonie?" Jimin ke mě přišel blíže. "Stalo se něco?" opřel se o zábradlí vedle mě. "Co by se mělo stát?" "Já nevím, viděl jsem z okna padat židli." "Ach, jo to." Jenom jsem si povzdychl a nechal jsem ho se napít z láhve. "On mě zná." "A kdo ne?" nechápavě se na mě podíval. "Teda, zná mé pravé jméno." Jimin se zamyslel "Nevzpomínám si, že bych ho už někdy předtím viděl, ale prověřím to jestli chceš." "Díky drahoušku." Sladce se usmál "Za to je to víno moje." Řekl a vytrhl mi láhev vína z ruky zrovna když jsem se chtěl napít. "Hey, hey, vrať se!" volal jsem na něj podrážděně, ale on si klidně odkráčel s úsměvem a i s mým drahým vínem pryč. Naštvaně jsem si zapálil cigaretu, aspoň něco mi zbylo. Jo vlastně, když už jsem tak u toho, on vlastně uletěl i s mým pyžamem.

Jungkookie
Spadl jsem do postele a s divným pocitem jsem ležel a usmíval se. Přišel ke mně můj kocourek Václav, kterého jsem začal bezpodmínečně hladit. "Ach jo, Václave," vydechl jsem unaveně. Namjoonie si na mě očividně nepamatuje a ani nevzpomněl. Trochu mě to i mrzí. Snad tak neviditelný jsem nebyl, aby si mě nezapamatoval. Kurva ať už to děcko přestane řvát! Konečně odešlo. Opatrně jsem si položil prsty na rty a usmál se. Jsem borec! A to pyžámko... to si nechám dlouho na sobě, protože se cítím tak krásně a zlobivě.
Umm.... se divím, že se na mě Václav ještě nevrhl. "Copak Václave? Proč neznásilníš pánička?" Václav se na mě jenom díval a olízl mi ruku. "No radši se uklidni," odbyl jsem ho. "Si myslíš, že kolik ti je? Teprve sedm ti je, ty dařbujáne."

Rapmon
Rozvalil jsem se do své postele. Super. Teď na něho budu pořád myslet. Pořád dokola jsem si v hlavě přehrával ten polibek. Moc jsem si s toho teda nevzal. Což mě donutilo prahnout po dalším polibku. Chci další, chci aby mě znovu políbil. Co to kurva? (Všimli jste si, že kurva je tady velice často používané slovo?) Vážně jsem právě přemýšlel o tom, že bych ho políbil? Vždyť ani nejsem na kluky, i když on je celkem roztomilý a možná i trochu sexy. Co to meleš? Vždyť tě úplně přitahuje. Rozepl jsem si kalhoty a postupným kopáním nohou jsem je ze sebe skopal. Košile jsem se taky zbavil a trenek taky. Ležel jsem jen tak celý nahý v posteli. Pustil jsem si nějakou super hudbu, abych se mohl do myšlenek na něj ponořit ještě více hlouběji. Doufám, že mi zítra vrátí to pyžamo, abych měl v čem spát. A nejlepší bude, když to ani nevypere. "Aach" celkem nahlas jsem zasténal a za chvíli se ozvalo zaklepání na dveře. "Namjoone?"
"Ne, nedělám!" Zařval jsem na něj.
Za dveřmi jsem mohl slyšet jeho smích. "Já jen, kdyby si chtěl pomoct."

Já jen, že úplně miluju tu hudbu 😍