71. Hladové Hry

Vlak

Odvádějí nás na nádraží, ze soudní budovy to není tak daleko. Ještě asi patnáct minut stojíme na nádraží a necháváme se fotit. Pak nastupujeme do krásného vlaku. Jen předsíňka mě ohromuje. Z místnosti, do které jsme vstoupili se mi tají dech. Překrásné koberce, mahagonové obložení a stoly, které se prohýbají od nejrůznějšími dobrotami, o kterých se mi nikdy ani nesnilo. Přenádherný křišťálový lustr, sedací soupravy z brokátu vyšívané zlatem. Všechno by bylo perfektní, až na to, že jedu na smrt. 

Tufalonie mě odvádí do mého pokoje. Má stejnou barvu jako mé šaty, levandulovou. Tufalonie mi dává půl hodiny než se sejdeme u večeře. Do té doby se mám převléknout a přijít za nimi. Procházím tedy skříně a oblékám se. Beru si černé legíny a pastelově růžový rolák s krátkými rukávy. Stahuju si vlasy vysoko na temeni. Obouvám si modré papučky z měkkého semiše s malými mašlemi a koukám na hodiny. Za pět minut je večeře,, Tak to já už radši půjdu "říkám si pro sebe a jdu do toho krásného sálu. Sedí tam jen Tufalonie. Není ale u toho hlavního stolu. Sedí v křesílku a pije nezdravě černou tekutinu. Ze sklenice jí trčí brčko pomeranč a paraplíčko. Sedám si k ní a ona se pokládá svůj zvláštní nápoj a otáčí se ke mě s vlídným a upřímným úsměvem. ,,Víš, nemyslím si, že jsi úplně beznadějná jistě nějak diváky zaujmeš. "říká mi a já vidím že to myslí vážně. Chtěly jsme pokračovat, ale zrovna přišel Matt a Simor.  Přesunuli jsme se k velkému jídelnímu stolu. Dva zvláštní kapitolší služebníci začali nosit mísy a talíře s předkrmy a ovocem. Všechno tak krásně voní a vypadá. Jako předkrm nám servírují sýr přelitý olivovým olejem, posypaný bylinkami a olivami a k tomu ještě opákané bagetky. Svou porci zhltnu na tři doby. Pak přichází na řadu polévka. Je krémová, dýňová s malými krutonky ve tvaru hvězd. Je ve mě hned, ale i přesto se hlídám abych nevybočila ze slušných mravů. Hlavní chod je kuřecí maso s grilovanou zeleninou a opékanými bramborami a různými dresigy.  Dezert je snad nejlepší. Je to dort přelitý různobarevnými polevami a chutná báječně po čokoládě. Mňamka . 

Po večeři se přesouváme na velikou pohovku a sledujeme jak sklizeň proběhla v jiných krajích. Za první kraj losují osmnáctiletou Perlu, která je vysoké štíhlé postavy a má krátké hnědé vlasy a velké černé oči . Hlásí se pár dobrovolnic, ale Perla si prosazuje svou. Z kluků losují dvanáctiletého chlapce, ale přihlásí se několik dobrovolníků a nakonec je vybrán Garry, má patnáct, ale vypadá na dvacet. Je silný, ale asi o tři hlavy menší než Perla.

Druhý kraj. Vylosují dvanáctiletou Kordetu, která se tváří že by i šla, ale místo ní se hlásí plno dalších. Nakonec vybírají šestnáctiletou Rosalii. Ta se hrne na podium jako velká voda a je štěstím bez sebe. Je to rusovlasá krasavice s hnědýma očima a je asi metr devadesát vysoká. Ještě losují hochy a z nich se na podium dere sedmnáctiletý Peter. Je šlachovitý, ale asi i silný. 

Třetí kraj. Vybrali malé děvče, Lilian. Je jí sotva čtrnáct let. Je drobné postavy s krásnými blonďatými vlasy a hnědýma očima, ale je docela šťastná. Dál losují zrzavého Larryho, který má dvanáct let. Je smutný a pláče. 

Čtvrtý kraj. Po vylosování nějaké holky je z hloučku dobrovolnic vybrána sedmnáctiletá Alice, která má hnědé vlasy a modré oči a orlí nos. Z chlapců vyberou patnáctiletého Jasona, který vypadá jako gorila. Oba jsou děsiví.

Pátý kraj. Losují souozence, dvojčata Isabel a Jamese. Je jim osmnáct a oba jsou velcí a dobře rostlí. Mají tmavé oči a  vlasy. Ti mají naději. URČITĚ

Šestý kraj. Robustní, snědá, černovlasá Liliana se hrne na podium a vypadá spokojeně že ji vybrali. Vypasený hošík, teda spíš hrošík, Erik má třináct let a kdyby hladověl vydržel by nejdéle. Vypadá jako hromádka neštěstí.¨

Sedmička, naše sedmička. Vyvolávají mé jméno a já čumím jako tele na nový vrata a vypadám jako malý děcko. Každej kdo tohle viděl si musí myslet že jsem odepsaná a na tom začnu stavět. Potom vyvolávají Matta a každýmu musí být jasný že by si měl vsadit na něj.  

Osmý kraj. Černovlasá, snědá, stření postavy. Tak taková je splátkyně za osmý kraj, Lucy. Je jí patnáct, jako mě. Jejím společníkem bude blonďatý šestnáctiletý John, který je fakt pěknej. Škoda, že ho budu muset zabít.

Devátý kraj. Zelené oči, hnědé vlasy, asi metr padesát. Tak taková je má soupeřka Zoe. Její protějšek je Dylan. Je to snědý kluk s velkýma očima. Mají oba sedmnáct.

Desátý kraj. Černovlasá Emma s velkýma hnědýma očima stoupá po schodech k soudní budově jako by se jednalo o největší poctu.  S úplně opačnou reakci na podium jde vysoký a hubený Connor. Jsou oba divní a děsiví.

Za jedenáctý kraj losují třináctiletou Madison, která pláče jako želva. Po ní nasleduje šestnáctiletý Tyler, ale vypadá to že Madison má větší sílu než on.

Za hornickou dvanáctku losují  čenovlasou holku se šedýma očima, Samantohu a kluka Ryana, který je jí podobný jako by byli bratr a sestra. Oba jsou podviživení, nejspíš děti horníků. 

Potom hraje hymna a program končí. Nějaký kapitolan nám nese kávu a koláčky. Nemá totiž cenu chodit spát protože sedmičku  od Kapitolu dělí jen První kraj, takže do Kapitolu dojedeme asi za dvě hodiny. Tak jen sedíme a klábosíme dokud se Matt nezeptá Simora: ,,Jak se můžeme zachránit ?" Nastává trapné ticho, ve kterém je slyšet jen Tufaloniino poklepávání lžičkou o šálek. ,,Nemám moc co říct" ozval se Simor. ,, Jen se na sebe podívejte, Matt je chlap jak hora a ty děvče jsi vychtralá a nenápadná. Jeden z vás se určitě domů vrátí, jestli si budete rozumně počínat. Tak a teď mě omluvte, jdu se převléknout, za chvíli jsme tam." Koukala jsem na Simora jak odchází a nevěřila jsem svým uším. On si vážně myslel máme na výhru. začala jsem o všem přemyšlet. O aréně, o protivnících o možných spojencích. Z myšlenek mě vytrhlo až zapískání a Tufaloniiny pobídky, abych se měla k odchodu, jelikož jsme prý právě dorazili do krásného, přeúžasného Kapitolu.