Havraní růže

Volání smrti

Probuzen v umírajícím období,
krása nesmírná,
podzim právě přichází..
Tragédie malovaná samotnou smrtí,
Padl jsem.
Bez Tebe jsem ztracen,
ve světě temných stínů,
odkud neznám cestu zpět.

Jen stín života,
duše znetvořená,
mám bolesti!
Nenávidím slunce,
je mi zle z těch paprsků.
Nechte mne zde spát a snít.

Uprostřed všeho padajícího listí,
v zahradě nekonečného utrpení,
tesknu po své vyvolené.
Pod šedou oblohou sním o Tvé kráse.
Jak moc si přeji mít Tě zpátky.

V tomto krutém světě,
kde sny se mění v prach,
ztratil jsem veškerou naději.
V nesnesitelné bolesti,
má duše umírá.

Jak já vítám ten kouzelný spánek!

Tichá smrt přichází,
cítím, jak chladnu.

Tichá smrt přichází,
jsem studený.

Slzy stále padají,
Ach.. Podzim umírá.
Jsem zdrcen tím koncem.
Zdrcen, Tvým odchodem.
Fascinovánou Tvou krásou.
Jak já si přeji..
Jak já si přeji..

Uprostřed všeho padajícícho sněhu,
v zahradě nekonečného utrpení,
má duše umírá..
Tam, kde klid a mír nenastane,
naděje nepřijde.

Není důvod ještě tu být,
stále sním i když vím,
že lež to je.

Zavírám oči a naposledy vydechuji.
Konec všem lživým a mučivým snům.
Neunesu tu tíhu.
A proto usínám..
Spánkem věčným!