Lucienta: Je pondělí ráno a to znamená, že musím do školy. Vůbec se mi tam nechce. Nejde tady o to, že bych se nechtěla učit ale nesnáším ty lidi co v ní jsou. Každý den musím snášet to jejich posmívání se mi a nadávky. Nejradši bych umřela než tam zase jít.
Právě teď sedím v kuchyni a mám před sebou talíř se snídaní. Byl tu nachystaný už když jsem přišla do kuchyně. Překvapilo mě to, protože to je asi poprvé co mi máma nachystala snídani. Z toho jak moc jsem nervózní ze školy se mi dělá blbě a nemám hlad. Váhavě jsem vzala rohlík do ruky a přiložila si ho k ústům. Musíš, prostě musíš Luciento. Opatrně jsem si do něj kousla. Pokoušela jsem se ho spolknout ale udělalo se mi hrozně blbě.
Rychle jsem běžela na záchod a začala jsem zvracet. Neměla jsem skoro co zvracet. Pak už ze mně šla jen voda. Bylo to tak odporné. Když jsem konečně přestala přešla jsem k umyvadlu a vypláchla si pusu. Měla jsem odporně hořko v ústech.
Šla jsem zpátky do kuchyně a snídani vyhodila do koše. Obula jsem si boty a vyšla jsem na zastávku. Nemám ji moc daleko od domu. Za chvíli jsem tam byla. Dala jsem si ruce do kapes od mikyny, aby náhodou nešlo nic vidět. Když přijel autobus sedla jsem si úplně dozadu abych nebyla moc vidět. Snažim se být neviditelná ale bohužel marně.
Blížili jsme se ke škole a mě od nervozity zase nebylo dobře. Trochu jsem se klepala a potily se mi ruce. Vystoupila jsem a zamířila pomalu ke škole. Snažila jsem se nenarazit na nikoho z Jackovo party. On a jeho parta mi tohle všechno dělají. Nikde jsem nikoho nezahlédla. Trochu jsem si oddychla. Rychle jsem šla ke své skříňce a vytáhla si učebnici na první hodinu- což je občanka. Ta mi nevadí, to spíš Jackovo parta.
Pomalu jsem šla do třídy, nechci přijít pozděj než oni. Ve třídě jsem si sedla na své obvyklé místo vzadu. Přikrčila jsem se jak nejvíc to šlo, když Jack a ostatní vcházeli do třídy. Jenže on si mě všimnul. "Ale naše kundička Lucienta"řekl Jack přes celou třídu a všichni se okamžitě rozesmali. Boze ať tohle už skončí.
Dívala jsem se do země. Nebudu se na něj koukat. "Snad se mě nebojíš"řekl Jack a dal ruku přes moje ramena. Nadskočila jsem od leku. Vůbec jsem si nevšimla že si sedl vedle mě. Cítila jsem jak se mi zrychlilo srdce. "Tak co dáš mi dnes ty mala děvko?" řekl a začal se smát. Cítila jsem jak mi štípou slzy v očích. Ne nebudu tady brečet. Takovou radost mu neudělám. Vzal mi propisku z pouzdra a přejel s ní po mém krku. Hodně na ni tlačil až to bolelo. Chytla jsem se místa kde tu propisku nejvíc zaryl. Ucítila jsem štiplavou bolest. K mé úlevě začlo zvonit na hodinu. Jack se zvedl a sedl si na svoje místo. Oddychla jsem si.
Za chvíli přišel učitel a za ním šel nějaký kluk v černý mikině. Koukal do země takže mu nešlo vidět do tváře. Ale mě to bylo ukradený. "Tohle je Justin Bieber"řekl učitel a tím nám představil toho nového kluka. Všechny holky začali lapat po dechu a chichotat se. Nechápu jejich reakci. To mi něco uniklo? Mám svoje jiné problémy než se zaobírat drby ve škole jako ostatní holky. "Je na téhle škole nový. Má chodit do třeťáku ale jelikož jsou tento týden třeťáci na vyletě tak tu bude ten týden s námi" řekl učitel a holky začali pištět radostí. Někdy bych chtěla být jako ony. Bez problémů, v normální fungující rodině a bez šikany. Z mého přemýšlení mě vytrh učitelovo hlas jak říká moje jméno. "Sedni si za Lucientou do poslední lavice"řekl učitel a ukázal na mě. No to snad ne. To už opravdu nemůže být horší. Justin se na mě podíval a jakmile se naše pohledy střetli tak jsem uhnula pohledem a začla se dívat z okna. Nesmíš se na něj podívat. Nakázala jsem si. Justina šel pomalu k mojí lavici. Když si vedle mě sedal neubránila jsem se a nenápadně se na něj podívala. On se na mě mile usmál.
To je snad poprvý co se na mě tady v týhle škole nědo podíval mile a ne jen hmusně a pohrdavě. Ale to je jen proto že je tu nový a tak zatím neví, že jsem tady jen ostatním na šikanu. Bojím to toho až to zjistí. Bude snad taky ubližovat? Musím tohle nechat stranou. Teď se musím zabývat přítpmností a ne co teprve bude. Ucítila jsem jeho parfém. Byl docela příjemný. Pořád musím myslet na to z kama všechny ty holky toho Justina znají. No ale rozhodně se jich na to ptát nebudu. Zas až tak moc mě to nezajímá.
Když mi konečně skončila poslední hodina rychle jsem si zbalila svoje věci a šla na autobusovou zastávku. Nechci zase potkat Jacka ani nikoho jiného. A už chci být tý budovy co nejdřív konečně pryč.
———————
ČTEŠ
Faded
FanfictionNejtěšší věc na světě je život. Nejlepší bude, když ho prostě ukončím. Nemá cenu tu ještě zůstávat. Prostě se zabiju. Nevím kdy přesně to udělám,ale myslím že brzo.