please, don't leave me

Jealous

Jungkook

,,Rozhlédl jsem se po pokoji, ve kterém bylo dalších šest osob. Zastavil jsem se u sedícího Taehyunga. Vypadal zamyšleně a trochu smutně. Najednou si k němu přisedl Jin a něco mu pošeptal, když se odtáhl Tae přikývl a zašeptal mu odpověď. Jin něco dodal a Taehyung se trošinku usmál.

,,Dneska máme těžkej den, tak se připravte. První půjdem do rádia, pak na focení a nakonec něco musíme natočit." řekl nám Namjoon plán dne. ,,Teď půjdem na snídani a po ní nás odveze auto na určené místo."

Všichni jsme vstali a vyšli z pokoje. Taehyung se od nás hned odpojil a běžel ke schodům.

,,Kam šel?" zeptal jsem se.

,,Šel se převlíct a takový ty ranní blbosti." zasmál se Jin.

Obrátil jsem se na něj. Celkem mě zajímalo co si říkali, že to nemohl nikdo jiný slyšet.

,,Jine, ty to víš, že?" došel jsem až k němu, aby nás ostatní neslyšeli.

Přikývl a vytáhl si z kapsy telefon. Něco v něm začal hledat. Zachvíli mi podal telefon s vyfoceným rozhovorem.
******************************
Já: Dneska mu to teda řekneš?

Tae: Snad jo, už to musí vědět:/

Já: Dobře, pak mi řekneš jak to dopadlo...

Tae: Hm...:/
******************************

,,Bylo to pro něho hodně těžký." Jin si zase schoval telefon do kapsy. ,,Musíš na něj být milej."

Přikyvoval jsem na každé jeho slovo. Chápu, že se o něho bojí to já taky. Nakonec jsme se na sebe usmáli.

,,Jdeš?" vyzval mě k odchodu.

Podíval jsem se na schody a potom zpět.

,,Bude mu to nějakou dobu trvat." zasmál se Jin.

Usmál jsem se a společně s Jinem jsem šel do jídelny.

Sedli jsme si k jednomu stolu a začali jíst. Neměl jsem moc chuť k jídlu, - ještě mě stále bolela hlava a bylo mi trochu špatně a tak jsem si dal jen čaj a suché pečivo.

,,Hej! Nechte mi něco." smál se za námi Taehyung.

Posadil se k Jinovi.

,,Hm..." kousl jsem si do suchého toustu a podal mu ho.

Jenom přehlídl mou ruku a vzal si jídlo co leželo na stole. Ucítil jsem jak mi zacukal koutek pusy. Stáhl jsem ruku k sobě a sklopil pohled. Cítil jsem jak mě někdo sleduje. Zvedl jsem pohled a rozhlédl se kolem sebe. Yoongi se na mě soucitně usmál. Tohle už prostě nezvládnu. Musím vypadnout.

Rychle jsem vstal ze židle až sama spadla na zem. Nevšímal jsem si očí co se na mě dívaly ze všech stran. A nerušeně jsem odešel z místnosti.

Potřeboval jsem na vzduch, abych se uklidnil. Vyšel jsem z budovy a zastavil se u lavečky vedle chodníku co vedl z hotelu. Sednul jsem si a zhluboka se nadechoval a vydechoval.