,,Jak to vlastně začalo? " zeptala se dívka s černými vlasy.
Chlapci se na sebe s úsměvem podívali.
,,Tak začni." vyzval starší mladšího, přikývl.
,,Nechal jsem...
,,Dojeli jsme k hotelu a vystoupili z auta. Tae vystoupil hned jako první a rychle zmizel v hotelu. Rozběhl jsem se rychle za ním. Zastavil jsem ho u vchodových dveří hotelu. Hned mi vyškubl svou ruku z mého sevření a s uslzelýma očima se na mě podíval. ,,Přestaň na mě šahat...prosím." otřel si slzu a zmizel v hotelu.
Naprosto omámeně jsem tam stál a dívat se na místo, kde před tím Tae stál. Do teď jsem si vůbec neuvědomoval, jak moc mu ubližuju. Bylo pro něho těžké mi říct, že už mě nechce. Příjdu si strašně... Byla ode mě hloupost mu dělat ty naschvály. Ale...nemohl jsem si pomoct. Už tak dlouho do miluju a až teď jsem si to uvědomil.
Musímhozískat zpátky. Pořád dokola jsem si to opakoval. Nejen, že nám to může zníčit naše přátelství, ale i to co je mezi námi.
Rozrazil jsem dveře od hotelu a rychle si to namířil k jeho pokoji.
Dveře byli trochu pootevřené, takže byl v pokoji. Chytl jsem kliku a chtěl otevřít. Najednou mě zastavily vzlyky. On brečí... Tae..moje usměvavé trdlo brečí a je to jen moje vina.
Opatrně jsem zaklepal. Náhle vzlyky utichly. ,,Můžu dál?" víc jsem otevřel dveře. Dostalo se mi pohledu na Taeho stočeného v klubíčku.
Tae ke mně zvedl hlavu a po tváři mu sjela slza. Co jsem mu to jen udělal..
Vešel jsem dovnitř a zavřel za sebou. ,,Co tu chceš?" zavrčel na mě. ,,Vím, že jsem se k tobě choval strašně, ale nech mě ti něco říct a pokud si to budeš přát, tak ti zmizím ze života," smutně jsem se na něj podíval. ,,Tak mluv.." zašeptal a sedl si do tureckého sedu.
Z hluboka jsem se nadechl a zadíval se mu do očí. ,,Víš...už od první chvíle co jsem tě viděl jsem tě nemohl pustit z hlavy. Vždycky, když ses na mě podíval se mi rozbušilo srdce, když ses mě dotkl jsem cítil motýlky v břiše. Nevěděl jsem co se se mnou děje. Nikdy před tím jsem k nikomu nic podobného necítil," znova jsem se pořádně nadechl, tohle bylo, tak těžké říkat, ,,jen s tebou si příjdu, tak nějak celý a nebojím se sklamání u ostatních, protože ty jsi tu byl vždy pro mě a ve všech situací jsi mi pomohl. Nebyl jsem si jistý co k tobě vlastně celou dobu cítím, ale v tu chvíli kdy jsi mi řekl, že už o mně nebudeš usilovat, tak jsem si to uvědomil. Nevím jak ale nějak jsem si to uvědomil.. Nechci být bez tebe, a tak jsem si tě zkoušel získat zpátky. Byla to ale chyba a já u tebe určitě klesl. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit.. Promiň. Pochopím, když už mě nebudeš chtít vidět jen ti chci říct co k tobě cítím... Miluju tě, Kim Taehyungu," bez dalších slov jsem se otočil a došel ke dveřím.
Byl jsem si téměř jistý, že tohle byl konec. Jak jsem si jen mohl myslet, že by mezi námi mohlo být něco víc..
Chytl jsem kliku a otevřel dveře. Schválně jsem všechno dělal pomalu. Stále jsem doufal, že se něco stane.
Sklonil jsem hlavu a vyšel ze dveří, podívál jsem se před sebe a zklamaně si povzdechl.
