Taehyung
,, ,,Počkej.." zašeptal jsem a pomalu vstal z postele. S nadějí v očích se na mě otočil a podíval se mi do očí.
,,T-ty mě vážně miluješ?" zakoktal jsem a došel k němu.
,,Samozřejmě, že tě miluju," zachraptěl a do očí se mu nahrnuli slzy.
Proč pláče? Nemá proč plakat..
Po tváři mu sjížděli slzy jedna po druhé. Stoupl jsem si ještě blíž a rychle mu stíral slzy.
Neplač mi tady Kookie...
Najednou mě chytil za ruku a přitáhl si mě ještě blíž. Trochu jsem se začervenal a stočil pohled jinam. Dal si moje ruce na ramena a tím že mě chytil za bradu mě přinutil, abych se na něho podíval. Už neplakal, ale zlehka se usmíval. Byl jsem rád, ale zároveň jsem byl nervázní. Co teď chce udělat?
Naklonil se ke mně a dlouze mě políbil. Překvapeně jsem na něj zíral. Co to dělá? Co to se mnou dělá? Neodvážil jsem se pohnout ani brvou. Najednou se odtáhl a omluvně se na mě podíval.
,,Promiň hyung..." šeptl, ,,tohle byla asi chyba. Neměl jsem to dělat. Zapomeň na všechno co jsem řekl."
S pootevřenými ústy jsem na něj hleděl. To byla docela podpásovka.. Jak to vůbec mohl říct? Jeon Jungkooku tohle odvoláš.
Chytil jsem ho za tváře a láskyplně políbil. Trochu se pousmál do polibku, položil mi ruce na boky a začal mi polibek oplácet. Měl jsem pocit, že se zastavil čas a já se mohl vznášet a létat. Víc si mě k sobě přitiskl a já se neubránil zahihňání. Odtáhli jsme se od sebe a koukli si navzájem do očí. Konečně jsem ho získal. Teď je můj a nikomu ho už nikdy nedám.
,,Miluju tě Tae," zašeptal mi do rtů.
Spokojeně jsem se usmál. Tohle bylo přesně to co jsem chtěl od prvního okamžiku co jsem se s ním potkal. Už se ho nevzdám. Už nikdy.
,,Já tebe taky Kookie.""
Hnědovlasý se usmál a věnoval mladšímu zamilovaný pohled. Ten se jenom usmál a rozhlédl se po sále. Bylo hrobové ticho, jen někdy se ozvalo tiché šeptání.
,,A takhle to začalo," usmál se Tae.
Chytil Jungkooka za ruku a políbil ho. Po sále se rozlehlé hlasitý potlesk a šťastné výskoty.
Dnešek byl obzvlášť speciální. Tae a Kook přiznali veřejnosti, že jsou spolu a i přes hrozbu vyhození z jejich skupiny kvůli jejich orientaci se všechno vydařilo. Nejprve měli strach, ale ARMY tu byli pro ně jako jejich velká opora.
Tohle byl konec ukrývání a začátek něčeho co se jen tak nevidí. Lásky která dokáže ustát všechno..
Ehm...co k tomu dodat. Jsme u konce. Chtěla bych všem hrozně poděkovat za každý vote nebo laskavý komentář. Moc si toho vážím. Zároveň vám chci poděkovat za překročení hranice 1K přečtení. Moc vám všem děkuju❤
Love you!!!!!
ČTEŠ
please, don't leave me
Fanfiction,,Jak to vlastně začalo? " zeptala se dívka s černými vlasy. Chlapci se na sebe s úsměvem podívali. ,,Tak začni." vyzval starší mladšího, přikývl. ,,Nechal jsem...