Bez něj nemůžu žít :(

2.Kapitola

Crrr!!!! Crrrrr!!!..."Sakra, sakra sakra"!! Je pondělí a je půl 8. No super, zase jsem zaspala. Běžela jsem do koupelny se osprchovat. Když jsem se usušila, šla jsem rychlím krokem ke skříni. Oblékla jsem si černý crop top a k tomu jsem si vzala riflové kraťásky. Běžela jsem zpátky do koupelny a učesala si culík. Na líčení jsem se vykašlala, nebyl čas. Vzala jsem si batoh na jedno rameno, mobil do zadní kapsy a běžela jsem do kuchyně. Tam jsem si vzala jabko a šla do škole. 

Je 7:45. To je vcelku dobrý, cestou do škole se naučím příklady a budu mít další jedničku z matiky. Viděla jsem, že na mě před školou čeká Zuzka. Běžela jsem za ní.

Já: Ahoj! Zase jsem zaspala, promiň.

Zuzka: Ahoj, no máme 5 minut na to, aby jsi mi vysvětlila matiku.

Já: Tak jdeme na to, snad to napíšeš alspoň na 3.

Po první hodině...

Já: Ahh, ten test byl tak lehký. Klidně bych si ho napsala ještě jednou!

Zuzka: No, myslím, že potřebuju do matiky doučování. Vychází mi 4.

Já: Klidně tě můžu doučovat já.

Hned jak jsem to dořekla, ozval se za mnou hlas: "Taky bych potřeboval doučování. Moje matika není zrovna nejlepší. Když jsem se otočila, stál tam Jackob. 

Já: Dobře, tak dneska u nás ve 3?

Zuzka i Jackob souhlasili. Když už bylo půl druhé odpoledne, rozloučila jsem se Zuzkou a šla jsem domů. Celou cestu jsem musela myslet na Jackoba, jak zářili jeho modré oči, když jsem souhlasila s jeho doučováním. 

Když jsem došla domů, osprchovala jsem se a hodila jsem na sebe bílé, obtáhlé tílko a černé legíny. Šla jsem do kuchyně a tam ležel vzkaz. Nejspíš od mámy, řekla jsem si sama pro sebe. Když jsem ho otevřela, bylo tam napsáno: Ahoj Kristen! Přijedu až za dva dny, máme pracovní poradu, večer ti zavolám. Na stole v obýváku máš 2 000 na jídlo. Měj se.

Super! Mám dům sama pro sebe. Je 14:30. Mám ještě půl hodiny, tak si jdu zatím udělat úkoly (hurá).

Crr! Crr!..Když jsem seběhla dolů a otevřela dveře, stál tam jen Jackob. Zarazila  jsem se. V tom mi přišla smska od Zuzky.

Zuzka: Ahoj brouku, nedojdu, jsem nejspíš nemocná, mám horečku.

Já: Dobře, tak se co nejdřív uzdrav.

"Zuzka nepříjde je nemocná". Řekla jsem. "To vůbec nevadí, alspoň máme víc času na sebe". Řekl Jackob a usmál se. Pozvala jsem ho dál a zavřela za ním dveře. Šli jsme ke mě do pokoje a začalo "doučování".

O hodinu a půl později...

"Tak snad už nenapíšu písemku z matiky na 5". Řekl Jackob a uculil se. Taky v to doufám. Řekla jsem. Jackob řekl, že už bude muset jít. Šla jsem ho doprovodit. Když jsem se už s ním chystala loučit a otevírala jsem dveře, zabouchl je. Dostala jsem trochu strach. "Co to děláš"? Zeptala jsem se. "Už delší dobu se mi moc líbíš. Chtěl bych, abychom spolu chodili. "Já..." A sakra zase koktám. Říkala jsem si v hlavě. "Taky se mi moc líbíš. Ty tvoje blonďaté vlasy. Ano, chci s tebou chodit. Budu s tebou chodit moc ráda"! Vykřikla jsme na celý dům a objala Jackoba, který byl štěstím bez sebe. "Tak zítra ve škole broučku". Dal mi ještě pusu na rozloučenou a odešel.

Pokračování příště...