3.Kapitola

3 0 1
                                    

V pátek

Já:  "A pak už jsem jen viděla, jak odchází". 

Zuzka: "Takže sis už konečně našla kluka cooo"?

Já: "Jo, a měla si pravdu, být do někoho zamilovaná je fakt krásný pocit".

"Už zvoní, měli bychom jít do třídy". Řekla Zuzka a otočila se směrem ke dveřím. Já se hned vydala za ní. Když jsem vešla do třídy, viděla jsem ho! Jackob byl tak roztomilí! Měl černé tričko, což na něm bylo božské, když má blonďaté vlasy a modré oči. Stála jsem tam a ani jsem si neuvědomovala, že je už vlastně hodina, že před třídou stojím úplně sama a že na mě řve učitelka, ať si jdu sednout.

Rychle jsem si teda sedla do lavice. Najednou cítím něčí ruku na mém rameni. Když jsem se otočila, byl to můj spolužák Rob, který sedí hned za mnou. V ruce měl nějaký papírek a potichu naznačoval, že je pro mě. 

Na papírku bylo napsáno:

"Dneska ti to sluší miláčku, sejdeme se po téhle hodině na chodbě jo? Miluji tě". 

Jackob

Hned jak zazvonilo na přestávku, běžela jsem na chodbu. Opřela se o zeď a čekala, kdy přijde Jackob. Když přišel ke mě, hned mě obejmul. Po dlouhém obejmutí, následovala vážně sladká pusa. "Moc tě miluji miláčku". Řekl. "Já tebe taky a moc". "Dneska k tobě přijdu večer kolem 18:00 hodiny ju"? V tu dobu mě v hlavě došlo, že máme jít dneska do kina. "Jooo, jasně, to kino...Dobře, tak v 18:00".

Večer kolem 19:30

Ahh, kde asi je? Mám strach...Bojím se o něho, nechci, aby se mu něco stalo. Když jsem Jackobovi zavolala, nezvedal to. V tu dobu jsem začala mít slzy v očích. Vůbec nevím, co mám dělat. Šla jsem za mámou. "Mami, dneska jsem měla jít s Jackobem do toho kina..". "Ah, vím, říkala jsi mi o tom". Hned jak to dořekla, přestala se dívat do papíru, které ji leželi na stole a zvedla hlavu směrem ke mě. "Mami!! Jackobovi se něco stalo!! Nezvedá mi mobil, ani se jakkoliv neozval...Mám strach".

Máma mi nabídla, že bychom mohli zajet k Jackobovi domů. Souhlasila jsem...

Když jsme přejeli o několik ulic dál, zaparkovali jsme auto před Jackobovím domem a šli jsme hned zazvonit. Otevřela nám ustaraná paní, nejspíš máma Jackoba. V očích měla slzy, takže se vážně něco stalo!

Pokračování příště...






Bez něj nemůžu žít :(Kde žijí příběhy. Začni objevovat