Bez něj nemůžu žít :(

4.Kapitola

Pomohla jsem mámě uklidnit mámu od Jackoba. Bylo už kolem půlnoci a Jackob nikde. Když jsme měli už v plánu odjet domů, zazvonil mobil. Jackobova máma ho zvedla.

 "Dobrý večer, co potřebujete?". "Dobrý večer, tady místní nemocnice". Jackobova máma se  hned rozbrečela. Já s mámou jsme jen tak seděli a čekali, co se bude dít dál. "Dnes kolem 18:00 hodiny přivezli k nám na oddělení vašeho syna. Srazilo ho auto. Má těžký otřes mozku a zlomenou pravou ruku". "Děkuji vám za informaci". Řekla máma Jackoba a položila mobil. 

"Má zlomenou pravou ruku a má těžký otřes mozku". Hned jak to dořekla, začala jsem brečet. Co když si na mě nevzpomene? Nebude vědět kdo jsem. Už mě nebude milovat. 

Ještě moje máma naposled uklidňovala Jackobovu mámu a jeli jsme domů. "Díky bohu že je zítra sobota". Řekla jsem. "Jít zítra do škole, tak mi šlehne s pomyšlením, že je Jackob v nemocnici. Máma mi hned nabídla že po obědě se můžeme jet podívat na Jackoba do nemocnice. 

Když jsme přijeli domů, vzala jsem si chleba s marmeládou, osprchovala jsem se a lehla si do postele. "Mám strach, že mě už nebude milovat". Po chvilce přemýšlí nad Jackobem jsem usla.

Ráno mě máma vzbudila. No bylo už kolem oběda. Osprchovala jsem se a najedla. Hned jak jsem dojedla, šla jsem si vyčistit zuby. Oblékla jsem si na sebe černé džíny a modré tričko s krátkým rukávem.

Když jsme přijeli do nemocnice, šli jsme k informacím, aby nám řekli, kde Jackob leží. Tam nám řekli, že leží na druhém patře, 6 pokoj. 

"Tady to je. Druhé patro, 6 pokoj". Řekla máma a zaťukala na dveře. Otevřela dveře a viděla, jak Jackob leží na posteli, vedle něj seděla jeho máma s tátem. "Pojďte dál". Řekli. 

Sedla jsem si na židli vedle postele a čekala jsem co bude dál. Po krátkém rozhovorů rodičů rozhodli, že půjdou na kafe a že se za chvíli vrátí. 

Zabouchli se dveře. Jackob na mě otočil hlavu a řekl.."Kdo jseš? Nikdy jsem tě neviděl". A je to tady, měla jsem pravdu, nepoznal mě!! "Jáá..jsem přece tvoje holka, kterou moc miluješ Jackobe". "Ne já přece žádnou holku nemám". Řekl jistě. Chytla jsem ho za ruku a políbila. "Jackobe prosím, jsem to já Kristen". "Prosím odejdi". "Jackobe já.."Prosím odejdi"!! "Dobře, řekla jsem a se slzami v očích jsem vyšla z pokoje. "Mami já, půjdu čekat do auta". "Hned jsem tam zlato". 

"Zkusíte Jackobovi připomenou, že chodí s Kristen? Včera z toho byla vážně hotová a neví co by bez něj dělala, moc ho miluje". Jackobova máma řekla, že to zkusí, ale že nic neslibuje. Rozloučili se a odešli.

"Miláčku, Jackobova máma mi slíbila, že zkusí Jackobovi připomenout, že s ním chodíš. "Vážně"? Rozzářili se mi oči. "Ano". Pousmála se máma a jeli jsme domů. Večer mi napsala Zuzka.

Zuzka: Ahoj, tak co to včerejší kino? :)

Já: No, víš, Jackob je v nemocnici..

Zuzka: Cože?! Co se stalo?

Já: Srazilo ho auto, má těžký otřes mozku a má zlomenou pravou ruku :(

Zuzka: Ahh Kristen... Je mi to líto, že muselo tvoje první rande dopadnou takhle

Já: Myslím, že na tohle vážně nemám štěstí, nejhorší je, že si Jackob ani nevzpomněl, kdo jsem když mě viděl v nemocnici :(

Zuzka: Bude to vše zase dobrý uvidíš...

Zaklapla jsem notebook a šla si pro něco na večeři. V tom slyším, jak zvoní telefon, tak se na schodech zastavím. "Prosím? Aha, aha. Říkáte na nic? Opravdu? A ukazovala jste třídní fotky? Ukazovala...Dobře, pokusím se jí to nějak vysvětlit. Děkuji. Hezký zbytek večera.

"Kristen"? "Ano mami"? "Volala mi Jackobova máma a...". "Nevzpomněl si že"? "Je mi to líto zlato". Se slzami v očích jsem utíkala do pokoje a zamkla za sebou dveře. Vzala si třídní fotku a koukala jsem jen na Jackoba. Bylo mi strašně. Už si nikdy nevzpomene...

Pokračování příště...