Aiko Sora: Počátek

Vyplouváme!

Pohled Aika...

Úžasem jsem kráčel skrz dok plné obchodníků, námořníků a lodních důstojníků. Měl jsem namířeno jen na jediné místo. Dok nesoucí číslo dvanáct.

Kapitánka Yuki společně se svým prvním důstojníkem Yamamotou hledají novou posádku pro nově zrekonstruovaný koráb.

Říká se, že při poslední výpravě je přepadla pirátská loď a o chlup zvítězily, bohužel loď, ale utrpěla vážné škody a také přišla o většinu své posádky. Nyní je, ale zpět a znovu se vypravuje prozkoumat západní sektory. K tomu potřebují schopnou posádku.

strojvedoucího si najala mého učitele, hlavního mechanika zdejšího přístavu, Pana Okitu.

Kapitanka Yuki a její důstojník jsou světoznámí tím, že kreslí mapy v nezmapovaných sektorech ve vesmíru. Naneštěstí ne vždy se vrátí celá posádka. 

Vstoupil jsem do doku s číslem dvanáct a spatřil obrovskou loď z černého dřeva. Na přídi je přidělaná pozlacená socha panny, jenž se její nohy táhnou až ke spodku trupu lodi. Její pravá celá ruka objímala příďovou stěžeň a levou se zase držela trup lodi. Její detaily a ty ženské křivky, je to dokonalé. Pomyslel jsem si. Na stranách lodi jsou jasně vidět zadělaná okna, jednoznačně jsou určená pro kanóny a nad nimi bylo zlatě napsané jméno lodi. "ČERNÁ PERLA"

Na zádi lodi byla postavena střešní a prosklená nadstavba, nejspíš se jedná o kapitánskou kajutu. také jsem vzadu spatřil po obou stranách, jak z trupu lodí trčí dva obrovské motory. Mají válcový tvar a jsou chráněny ocelovými platy, jenž jsou zlatě pokreslený nejrůznějšími znaky. Také se podél nich táhnou svazky drátů a ocelových hadic směřující do útrob samotné lodi. 

Po doku pobíhalo několik lidí, brali různě bedny a nosily jej na palubu korábu. V tom jsem zaslechl, jak mě volá a mává na mě z kapitánského můstku Pan Okita.  Zamával jsem mu na důkaz, že jsem ho slyšel. Mezi tím jsem si povšiml, jak tak s ním hovoří. Bohužel ho nevidím neboť stojí před Okitem. 

Opatrně jsem si stoupl na širší dřevěný most ohraničený lany vedoucí na palubu lodi a několika kroky se přenesl na samotnou palubu lodi. Parkety byli ze světlého dřeva nejspíš z dubu. Ještě teď cítím jejich přírodní vůni. V zádi jsem spatřil úzké schody táhnoucí se na můstek a tak jsem se tma vydal. Jakmile jsem vystoupil z posledního schůdku Pan Okita mě popadl za rameno, vřelé mě přivítal a představil starší ženě.

"Madam Yuki, prosím dovolte abych vám představil svého pomocníka Aiku Sora. Je to nejlepší mechanik v tomhle přístavu a popravdě bez něj si nedovedu představit, jak to všechno zvládám. Je to taková má prvá ruka." Dodal Strojvedoucí hrdě a vyčkával na reakci uhlazené ženy v černo zlaté uniformě s pirátským kloboukem na hlavě.

Její hnědé vlasy byli schované pod klobouk a oříškové oči mě bystře pozorovaly. Do toho se svým dlouhými černými kozačky klepala do dřevěné podlahy, jako by byla nervozní, při tom její pohled a tvář je tak vážný. Ruce měla za zády a po levém boku se ji tyčil kord jejího meče. Naopak na pravé straně měla detailně zdobenou pistol.

Prohlížela si mě tak pozorně, až mi to začalo být nepříjemné a do úst se mi vlévala slova stylu "Na co tak zírá." Jenže mi to můj vnitřní respekt k nadřízenému nedovoluje a tak krotím svůj jazyk dřív než něco spustím.

"Jen doufám, že víte co děláte," přerušila kapitánka to ticho, "Nemám ráda, když se nezkušení a k tomu mladí lidé motají kolem strojů." Obrátila svůj pohled na Pana Okita.

Pan Okito se nejistě usmál a spustil: "Kapitánko Yuki, nenechte se zmást jeho věkem, je to nejlepší pilot lehkých plavidel jakého znám, a se řízením a opravou motorů je jednička, věřte mi nebude přítěží." Žena se jen narovnala naposled si mě prohlédla, pak se otočila a odkráčela do své kajuty.

Postarší muž se ke hbitě otočil a řekl: "Aiko, tohle není legrace, tady uděláš jedinou chybu může to stát všechny život. Proto bude lepší když většinu času strávíš ve strojovně než se plést tady nahoře. A teď pojď ukážu ti motory."

Mezi tím v kapitánské kajutě...

"Yamamoto je vše připravené?" Otázala se Yuki svého prvního důstojníka jenž stál v pozoru v místnosti. "Přípravy jsou téměř hotové, posádka jen nakládá zbytky zásob, za necelých pět minut, budeme schopní vyplout."

Žena v honosné uniformě jen pokývla hlavou a otočila se obličejem k oknům, odkud pozorovala plující mraky, jak si pomalu razí cestu na severovýchod. Tvářila se tak zamyšleně, ale přesto cítila Důstojníkovi nervozitu a jen vyčkávala na slova svého dlouholetého přítele. Ty se ovšem dostavily brzy.

"Kapitáne jestli dovolíte, opravdu je dobrý nápad se vracet do toho sektoru? Při poslední výpravě jsme utrpěly dosti závažné škody a to nemluvím o ztrátě většiny posádky. jenom díky modlitbám k bohu Úranosovi, jsme se dostali na domů."

Kapitánka přestože čekala námitky proti téhle expedici zaskočeně třískla do stolu podívala se na svého prvního důstojníka, popadla do levé ruky svazek složek a hodila jej na druhou stranu stolu k Yamamotovi.

"Máme ty nejlepší mechaniky, astrology, plavčíky... Výborného prvního důstojníka... Loď prošla kompletní rekonstrukcí máme o pět děl navíc, jsou silnější, loď má lepší motory, trup je rychlejší, obratnější a odolnější... Samotná černá perla má svou duši, která nás ještě nezradila. Vždy nás dovedla až na konec a zpátky ať to stálo, co to stálo." Yamamoto jen sledoval s překvapením, jak je jeho kapitánka doslova zapálená do téhle výpravy.

"Důstojníku Yamamoto, vydejte rozkaz, vyplouváme!" Narovnala se Yuki a hrdě vydala rozkaz. Důstojník jen zasalutoval otočil se na patě a opustil kajutu. Žena si uhladila svou kapitánskou uniformu a vydala na můstek, při cestě z kajuty si všimla fotky na zemi. Musela nejspíš vypadnout z některé ze složek, když jsem je předhodila Yamamotovi.  Pomyslela si.

Zvedla onohu fotku obrátila ji a zahleděla se na mladíka vyfoceného z profilu. byl tam vytištěný ten hoch od Okity... Má středně dlouhé vlasy zbarvené, jak samotné černé uhlí. Výrazně rudě žhnoucí oči, menší špičatý nos a rty v tak úzké lince. Vypadá tak sebejistě. Ozval se její vnitřní hlas. 

"Koho mi jen sakra připomínáš." Zahuhňala pod nosem, potom hodila fotku na složky a opustila kajutu. 

Pohled Aika...

Zaslechl jsem z paluby rozkaz k vyplutí a najednou se nad nade mnou ozývalo hlasité dupání a pokřikování několik mužů.

"Aiko, běž se nahoru podívat na start lodi tohle zvládnu sám." Řekl starší muž u řídícího panelu a vyčkával na rozkazy z můstku. Ani na minutu jsem nezaváhal a bleskově vyběhl schody v tom se ocitl na palubě. Několik mužů se slanilo po laně ze stěžně na dřevěné parkety a běželi ke kraji lodi utáhnout lana.

"Bárnusi okamžitě stáhněte kotvicí lana, Pane Ebisu napněte ty plachty pořádně!" Pořvávala Kapitánka Yuki snad po všech... Po chvilce jsem zaslechl, jak vydala rozkaz o zažehnutí proudových motorů a přikázala zpětný chod k vyplutí z doku.

Proběhl jsem přes celou palubu k přídi, opřel jsem se o dřevěné ohraničení a úžasem sledoval, jak se vzdalujeme od doku celého přístavu. Zezadu se ozývali hlasité burácející motory. Když jsem se otočil a podíval se na stěžně, rozzářily se mi oči a s otevřenou pusou hledím na solární plachty, jak do nich proudí sluneční energie. Žlutě zářící čáry ve tvaru pětiúhelníku se postupně začali objevovat na všech plachtách, jakmile takhle všechny zářily zářivé čáry se objevily i ve stěžních a rychle klesali do podpalubí, rovnou do zásobníku solární energie. 

Jakmile se tyto zásobníky naplní energií ze slunečních paprsků, loď pak může přejít na protonové motory a opustit tak atmosféru. Proudové motory se používají jen pro plachtění v atmosféře, kvůli hustoty vzduchu. Ve vesmírů nemají žádný význam. K tomu slouží protonové motory.

Uchváceně jsem si procházel po okraji lodi a sledoval, jak se vzdalujeme od země.