Byla jsem sama. Nebo nebyla? Je možné, že se objeví někdo kdo mi pomůže zničit tu bolest, která mě tak dlouho ničí. Nebo na tu opravdu zůstanu navždy sama? Tolik otázek, žádné odpovědi.
Zítra začíná škola. Najdu tam někoho kdo mi bude rozumět? Najdu si tam přátele? Při mém štěstí si tam nenajdu ani jednoho pravého přítele. Má pověst, má minulost mě nikdy nepustí. Nikdy. Když budu procházet, tak si lidé budou šuškat a ukazovat si na mě. Jako kdybych za to mohla. Jako kdybych mohla za to, že já to přežila a ona ne. Chybí mi. Ale to nikoho nezajíma. Každý by radši viděl mrtvou mě než jí. Byla jejich zlatíčko. Já ne. Měla jsem jí ráda. Byla to moje kamarádka. Všichni si myslí, že přináším smůlu. Vyhýbají se mi. Nechtějí skončit nějak špatně.
Zítra to peklo zase začíná. To nekončící peklo, které nikdy neskončí. Můžu dělat cokoliv, ale nic nepomůže.
Peklo začíná.
