Myslela jsem si, že umřu. Ta nesnesitelná bolest. Byla to nejhorší co jsem kdy zažila. Slyšela jsem plno hlasů. Sirenů. A potom další hlasy. Chtěla jsem ty hlasy hodit za hlavu a tak jsem to udělala. Když už mám umřít, tak chci umřít v klidu. Hlasy pomalu, ale jistě utichaly. A já se ponořila do naprostého ticha. Zajímalo mě jenom jestli jsem v nebi nebo v pekle. Nebo možná nejsem ani v jednom. Dál jsem tak přemýšlela, dokuď mě z mých úvahách nevyrušil neznamý hlas, který se mi rozezněl v hlavě.
Ještě není tvůj čas,...řekl ten hlas. Byl krásně sametový. Neznámí, ale krásný. Možná jsem přece jenom v nebi. Ale zarazila jsem se, když jsem si uvědomila co ten hlas řekl..Ještě není tvůj čas. A tím jsem se probudila....
