Probudila jsem se v bílé místnosti. Zamžikala jsem. Kde to jsem? Zkusila jsem se pohnout, ale když jsem to udělala pocítila jsem ohromnou bolest. No skvělý nemůžu se pohnout. Zavřela jsem oči a čekala.
O chvilku později jsem uslyšela otevření dveří. Rychle jsem otevřela a uviděla moji mamku. Sedla si na židli a dívala se na mě. Asi čekala, že promluvím jako první. Ale proč? Nemám důvod. Nevím co se stalo, nevím ani kde jsem. Poslední co si pamatuju bylo, že mě pohltila temnota. Plus taky pár maličkostí jako například, že mi Justin dal pusu. Zarazila jsem se. Jako fakt? Blouzním nebo..?? Neblouzním. Pamatuju si, že jsem před tím utekla. A potom ta temnota. To s Justinem bylo opravdu divné. Nechápu to. Nenávidí mně. Tak proč mě líbal? Tuhle záhadu vyřeším později. Chci vědět co se stalo. Kde to jsem.
,,Co se stalo?´´ sebrala jsem odvahu a zeptala se. Mamka se na mě smutně podívala a řekla ,, Miláčku, srazilo tě auto. Museli tě okamžitě odvézt na sál. Bylo to tak, tak ale říkali že si v pořádku. Jenom tady budeš muset pár dnů zůstat.´´ řekla s lítostí v hlase. V tu ránu jsem si vzpomněla na všechno. Na ten sametový hlas, který mi říkal že neodejdu. Na tu prázdnotu. Hlasitě jsem polkla. Mamka mě chytla za ruku a lítostivě se na mě podívala. Pohled jsem opětovala. Tak jsme tam nějakou dobu seděli. Potom, ale musela odejít do práce. Řekla, že zítra zase příjde. S těmi slovy odešla.
Byla jsem unavená. Zavřela jsem oči a nechávala se unášet mým snem, který byl opět o Alexovi.
Když jsem se probudila zjistila jsem, že u mé postele někdo sedí. Okamžitě jsem ho poznala. Justin. ,,Co chceš?´´ zeptala jsem rozespale. Upřel na mě ty své hnědé oči. A kdybych ho neznala, řekla bych že je pěkně nervozní. ,,Přišel jsem se za tebou podívat.´´ řekl. Překvapilo mě to. Ale tak což už, dneska se mi dějou samé podivné věci. Ale stejně mi to nedalo a zeptala jsem se ,,Proč?´´ Viděla jsem, že zvažuje odpověď. ,, No.. měla jsi kvůli mně nehodu, tak jsem se chtěl ujistit že je vše v pořádku.´´ řekl a sklopil zrak. Byla jsem zmatená. ,,Kvůli tobě?´´ Zase jsem viděla jak přemýšlí. Pání, on je asi fakt nervozní. ,,No...když jsem tě..políbil´´ to slovo řekl se zaseknutím, jako kdyby se styděl, ale tak co jiného jsem čekala. ,, tak si vyběhla rychle ven a já tě chtěl dohonit, ale pak tě srazilo to auto.´´ ,,Aha´´ řekla jsem. ,, Zlobíš se mně?´´ ,,Ne, proč bych se měla zlobit? Ale jestli tě můžu poprosit už zas mnou nechoď´´ Myslím, že ho to překvapilo. Nevím, která část, ale myslím že obě. Chtěl něco říct, jako kdyby chtěl protestovat. Ale nakonec jenom dodal: ,, Ok´´ a rychlým krokem odešel. Ulevilo se mi. Ne, že bych ho tu nechtěla. Což asi fakt nechtěla. Jeho přítomnost mě znervozňovala. Bylo to...zvláštní. No, doufám že se tu už nebude opakovat. Z milého Justina jde větší strach.
Zavřela jsem oči. A zase usnula.
Když jsem je otevřela, zase u mojí postele někdo stál. Už jsem si myslela, že je to zase Justin. Když ten neznamý upřel svůj pohled na mě, srdce mi radostně poskočilo. Alex. Překvapeně jsem se zeptala: ,, Co tady děláš?´´ zajímalo mě to. Hodně mě to zajímalo. ,, Přišel jsem se přesvědčit, že jsi v pořádku.´´ Usmála jsem se. Potěšilo mě to. Opravdu jsem ho tu nečekala. Nečekala jsem tu ani Justina, ale jeho..mám velkou radost, že přišel. Neumím to popsat. Jsem snad.....? Ne, to ne. Jenom na mě byl milý a já jsem si oblíbila a mám ho ráda. K tomu ty krásné sny. Vykulila jsem oči, ale jenom v duchu, aby to neviděl. Sny? No jo, ty sny. Panejo. Co se to děje? Ještě nikdy se mi o nikom nezdálo. A o něm několikrát. ,,Nad čím přemýšlíš?´´ ozval se. Přerývaně jsem se nadechla a usmála jsem se. Nechtěla jsem, aby poznal, že jsem přemýšlela o něm. ,, O ničem.´´ ,, Aha. A už jsem v pořádku? Viděl jsem jak tě srazilo to auto.´´ Vykulila jsem oči. Tentokrát doopravdy. ,,Tys to viděl?´´ zeptala jsem se s nevírou v hlase. ,, Jo. Viděl jsem to. Taky jsem viděl Biebra jak za tebou běží a volá na tebe. To kvůli němu tě srazilo to auto, že?´´ v jeho hlase byl znát vztek. Nechtěla jsem, aby měl Justin problém a tak jsem řekla: ,, Ne. Není to jeho vina. Nedávala jsem pozor.´´ Upřel na mě ty své krásné modré oči. ,, Neříkej, že bys utíkala kdyby za tebou neběžel. Nebraň ho.´´ To se mě trochu dotklo. ,,Nebráním ho. Jenom nechci, aby měl kvůli mě někdo problémy. Hlavně ne Justin.´´ nevěřím, že jsem to řekla. A zrovna jemu. ,, Proč?´´ zúžili se mu oči. ,,Protože už tak mně nikdo nemá rád a kdybych to svedla na něho, tak bych ty jejich obličeje už nepřežila.´´ rychle jsem ze sebe dostala. Myslím, že se mu ulevilo. Potom zvážněl. ,,Já tě, ale mám rád.´´ řekl a s těmi slovy odešel z mého pokoje. Mé srdce začelo nepravidelně bít. Nemohla jsem uvěřit tomu co řekl. Má mě rád. Usmála jsem se. Myslím, že jsem se tak přiblbě usmívala hodně dlouhou dobu.
Mamka přišla. A dívala se na mě. Myslím, že jsem se pořád přiblbě usmívala. ,,Co se stalo?´´ zeptala se. ,,Ale nic.´´ odpověděla jsem s úsměvem. ,, Něčím tě snad nadopovali?´´ zeptala se, taky už s úsměvem. ,,Ne.´´
Chvilku jsme se, tak bavili. Je to zvlášní nikdy jsme k sobě neměli tak blízko. Tohle byl na 100% nejlepší den mého života. Když mamka odešla, zjistila jsem, že jsem v nemocnici. Tak kde jinde. A taky jsem zjistila, že mám hlad. Ale nic mi nepřinesli. Zeptala jsem se na to mamky a ta říkala, že mi dneska nic nechtěli dát. Neřekli jí proč ale nějaký důvod mít museli. Musím prý počkat až do zítřka.
Rozhodla jsem se, že už nebudu na nic myslet. A že půjdu zase spát. A jak jsem řekla, tak jsem udělala. O 5 minut později jsem už spala. A znovu se ponořovala do říše snů.
