Ležel jsem na posteli a sledoval televizi, když jsem uslyšel v předsíni šramot.
Táta.
Kdo jiný dělal takový bordel. Jedině on a to vždy, když přišel domů z hospody. Znovu se ve mně probudil strach.
,,Ahoj Kájo." zaznělo ode dveří podnapilým, protahlým hlasem.
,,Ahoj, tati." lepší mu odpovědět, než dělat mrtvého brouka.
,,Copak děláš?"
,,Koukám na televizi,dávají nějakou soutěž."
,,Jo tak. Trénuješ mozek?"
,,Tak nějak."
Přistoupil blíž ke gauči a sedl si na zem k mým nohám. Upřel na mě pohled a začal mi hladit lýtka.
Už je to tu zase. Vždy takhle začne ale naštěstí ho při tom někdo vyrušil. Buď sourozenci a nebo mamka. Dnes ale jsem byl doma sám.
,,Jsi vážně sladký chlapec." začal svůj monolog.
,,Hm."
,,Neboj se,nebude to bolet. Jsi přeci můj syn. Neublížil bych ti."
Musel jsem něco udělat ale nevěděl jsem co. Řvaní by mi nepomohlo a prát se s ním nemá cenu, vždyť je mi teprve osm let.
Když se rukou blížil k mému stehnu, tak jsem ji už odstrčil. Nevěděl jsem, že ho to rozzuří.
,,Co děláš!" zavrčel. ,,Tobě se to snad nelíbí?"
,,Ne."
,,Ale bude!"
Tentokrát byl hrubější a přitáhl si mě blíže k sobě. V tu chvíli můj instinkt vystřelil koleno proti jeho hlavě a trefil se do nosu. Hlava se mu zvrátila do zadu a trochu zaúpěl. V momentě jsem byl na nohou a snažil se utéct ale on byl rychlejší. Popadl mě za krkem jako králíka, otočil si mě a vrazil mi facku. Z každé strany jednu, pak si mě přitáhl k sobě tak blízko, že jsem cítil odér alkoholu z jeho úst.
,,Ty malej, zasranej hajzle! Co si to dovoluješ na svého otce." s těmito slovy jsem schytal další rány. Snažil jsem se mu vykroutit ale marně. Byl silnější.
,,Jsi zkurvená chyba v mým životě, nikdy ses neměl narodit. Ani nevím jestli jsi vůbec můj!"
Další rána, která mi zatemnila mysl. Přišla další řada na moje koleno, tentokrát mířilo na rozkrok a trefilo se. Otec se sesul k zemi a pustil mě. Snažil jsem se dopotácet z bytu ale znovu jsem ucítil sevření, tentokrát kolem pasu.
Zvedl mě jako hadrovou panenku a mrštil mnou přes celou místnost do skleněných dveří, kterými jsem prolítl. Najednou jsem uslyšel něčí křik, dusot a rány. Bylo po všem...
Znovu jsem se probudil celý spocený a rozklepaný. Zase se mi zdálo o tom zasranci. Zkurvený sny. Kdyby tohle věděl můj psycholog, zřejmě by moc velkou radost neměl ale co. Je to kus mě, mého života a na to se nedá zapomenout. Jediná věc, která mi to vše připomíná je dlouhá jizva na pravém boku. Jediná památka na otce.
Jmenuji se Charlie a tohle je můj příběh.
