Lýdie a její Cesty - 1.Díl

Kapitola 5 - Druhý den spánku

"Dobré ráno" ozvalo se ode dveří potichu "můžu dál? Jé chlapče! Nechceš si zajít na chvíli lehnout? Vypadáš hodně unaveně! Vzala bych to tu za tebe."
"Moc děkuji, ale ne. Já tu radši zůstanu"
"No, dobře... nějaké změny?" Ptá se delegátka
"Dnes nebo zítra se má probudit" odpověděl jsem
"Dobře. Příjdu ješťe odpoledne, přinesu ti oběd... tak zatím ahoj"
A odešla.

†Pohled Julie†

*Stále spí*

‡pohled Filla‡

Probudil jsem se... čekal jsem, že tady už nebude... á taky nebyla. Tomu říkám vztah na jednu noc. Na stole ležel papír:

Bylo to moc fajn, ale asi to nestačí. Něco mezi námi nefungovalo... můžeme být přátelé?

No proč ne, že? Zívl jsem a šel se podívat do zrcadla. Jsme tady už čtyři dny, ještě šest. Dnes je čtvrtý. Upravil jsem si vlasy a vyrazil do nemocnice. Nedošel jsem, ale daleko a uslyšel jsem dívčí pláč. Klaudie? Seděla před dveřmi od chatky a brečela. "Co se děje?" Zeptal jsem se a sedl si vedle ní.
"Já, on. Viděla jsem ho s jinou!" Plakala dál
"Chceš pomoct?" Zeptal jsem se
"Nemluv" řekla potichu, já jsem ji objal a ona se nijak nebránil

Po asi dvaceti minutách přestala plakat: "Myslím, že bychom měli zajet do nemocnice. Ale prvně něco sním mám hlad"
"Já taky" uznal jsem
Podívala se na mě "promiň, za to. Za to jak jsem se k tobě chovala. Byla jsem slepá. Milovala jsem děvkaře a hodného kluka jsem si ani nevšimla. Omlouvám se. Můžu to nějak napravit?"
"Stačí, když budeš šťastná. Pak bude dobře i mně." Nevím odkud ta slova šla, ale rozhodně né z hlavy... že by ze srdce? Klaudie se usmála. "Musím napravit co jsem způsobila, oběd počká"

★Zase sebastian★

Otevřely se dveře do pokoje a vešla Klaudie. "Co je?" Zeptal jsem se otráveně
"Moc se omlouvám, ale já. Chci se omluvit za to co jsem...hm, co jsem udělala. Bylo to sobecké a špatné... A ty jí miluješ, že? Buďte spolu šťastní, budu vám pomáhat" začala plakat, chtěl jsem vstát a utěšit ji, ale už to udělal někdo jiný. Fill? A Klaudii do nevadí? Dál ji pusu na tvář a odvedl si ji pryč. Byla to jedna z nejdivnějších věci co jsem kdy viděl. Ale to brzy změnilo. Něco se pohnulo v mé ruce a Juliiny oči se otevřely "ahoj" řekl jsem
"Ahiiii" pokusila se zopakovat, ale místo toho jen zapišťela. No, bylo to roztomilé, jak se snažila. Vysvětlil jsem ji, že se trochu přiškrtila klíčenkou při nehodě a tak chvilku nebude moc mluvit. Bylo jí to očividně jedno a pak přišla Lýdie, přinesla mi oběd. Tofu v zeleninové omáčce. Omluvila se mi, ale já ji řekl, že mi to nevadí, sestra je taky vegetariánka, tak občas máme tofu i doma. Zavolal jsem sestřičku, že se Julie probudila. Ta ji vytáhla z ruky hadičky a po změření tlaku a odepnutí divné věcí, kterou měla kolem krku ji pustila z nemocnice. Jeli jsme tentýž Lamborghini.
Překvapilo mě, když jsem vstoupil do naší chatky a nebyly tam Fillovy věci, místo toho tam ležela cestovní taška. Rychlé jsem běžel do vedlejší chatky, kde na posteli seděli Fill s Klaudii a jedli Pizzu. "Vy jste nám vyměnili chatky?" Zeptal jsem se
"Není to tak lepší? Byl to Klaudiiné nápad, teď už ji nikdy neztratím z očí. A ty tu svou taky ne" mrknul na mně Fill. Já se usmál a odešel zpátky do naší chatky společné s Julií. Ta si zrovna vybalovala věci...
"Pomůžu ti" navrhl jsem
"Tak jo" řekla a usmàla se na mne.

-584 slov