Bellarke (Bellamy+Clarke)

Clarke_1

Seděla jsem v místnosti z které jsem slyšela slabé zvuky za dveřmi, byla jsem sama a jediné co mně udržovalo při životě bylo to, že jsem čekala, že za pár dní(přesněji za 3 dny) budu plnoletá a budu mít možnost soudu kde se o mně rozhodne jestli mně vypustí z Archy(takže jednoduše zemřu) nebo mně zde ponechají.

Ale nečekaně už tento den vešli do místnosti nějaký pánové, byli to hory masa a svalů a šel z nich strach. Chytli mně za ramena a podpírali mně abych se udržela nohou.

,,Kam mně táhnete?"křikla jsem a jak mně vyvedl z tmavé místnosti a v očích jsem cítila světlo, myslela jsem že oslepnu.

,,Nechte mně!" začla jsem sebou házet,,mám ještě tři dny!"

,,Clark, už se rozhodlo, problém se vyřešil a rada se rozhodla tě vypustit za podmínkou, že budeš dělat stráž a budeš hlídat lidi, či nedělají problémy." v hlavě se mi ta slova motala, nevím či to mám příjmout a pak vidět lidi jak kvůli mému hlášení nekalostí umíraji nebo jsou odtrhnutý od rodiny.

,,Jaký to bude mít výhody?" byli to první slova co mně v hlavě nějak přišli normální a mohla jsem je vyslovit.

,,Nezemřeš." odpověděl jeden z nich.

,,Tak to beru." bez dalšího rozmyšlení.

Dovedli mně do místnosti, která připomínala vyslýchájící místnost, ale místo toho tu bylo snad tucet mužských a mezi nimi ani jedna dívka.

,,Převleč se do vhodné oblečení na věšáku číslo 59." a odešli a já sem zoufale hledala číslo.

,,Hledáš něco?" poklepal mi kluk , který měl tmavší kůži s černými vlasy jako uhel a hnědými oči.

,,Ehm nevíš kde je číslo 59?" zeptala jsem se on jen se usmál a ukázal na věšák kousek oddemně.

Kývla jsem na poděkování a vydala jsem se k němu co nejrychleji to šlo.

Oblečení jsem si co nejrychleji navlíkla aby nikdo nevyděl mé kuří nožky, ještě by se mi někdo posmíval.

,,Jsi jediná dívka zde, co tě přinutilo zde pracovat?" zeptal se mně ten samí kluk, stál mi celou dobu za zády a já se ho nevšimla. Co když mi koukal na zadek?!

,,No částečně jsem neměla na výběr. Jaký je tvůj důvod?" zeptala jsem se.

,,Někdy ti ho povím slibuji." řekl.

,,Aha."

,,Hele budu muset jít, heleď jak se vůbec jmenuješ?" zeptal se.

,,Clarke," a když to vyslovila, zmizel.