Walking in the wind [ au - HS - CZ ]

Nebyli jsme nijak vyjímeční....

Oba jsme žili v Brightonu. Nebyli jsme nijak vyjímeční. On možná ano, ale pravděpodobně by to stejné řekl on o mě. Hm, zkrátka, viděli jsme věci, které ti ostatní neviděli. Možná ano, jen se to báli přiznat. Nebo ne. To je už otázka, kterou si nikdy nezodpovíme.

Stále toho zůstává tolik nevyřčeno. To mě mrzí. Já jsem se s tím nejspíš smířila. Bolí mě ale vidět ho, jak s tím dál bojuje. Ničí mě to, víc než samotná smrt. Ta nic neznamená. Je to chvilková záležitost. Ale ta prázdnota, ta bolí, ta zůstává.

Kdybych mu tak mohla říct, že je to všechno v pořádku, že už nic nebolí. Snažím se, ale neumím mu pomoct.

Poznali jsme se už jako malé děti. Ráda na to vzpomínám. I když, nemám ponětí kde a kdy jsme se poznali přesně, byli jsme děti, ale to se tak říká, ne? S Harrym se zkrátka znám od nepaměti.

Vyrůstali jsme spolu. Byly jsme hodné děti.
Byli jsme jako bratr a sestra. Je to až patetické, když teď na to vzpomínám. Možná jsem se celou tu dobu dívala špatným směrem nebo pro mě bylo nemyslitelné myslet si na Harryho, protože jsme spolu chodili do stejné školky, školy i univerzity? Teď už je to stejně jedno.

Ale dívám se na něho každý den. Chybí mi, to je jasný. Možná i já jemu.

On studoval hudbu na brightonské a já fyziku. Smál se mi. Protože mi většinou nerozuměl, když jsem začala mluvit o astrologii nebo astronomii.
,,Tss, jak může někdo vidět souvislost mezi oblohou a děním na zemi?" říkával s takovým tím posměškem ve tváři. Nikdy to ale nemyslel vážně. Neřekl mi to, ale já to vím. ,,Je to jako hudba, Harry. Je to taky něco, co přišlo z vesmíru, nemyslíš si to? A podívej, jak nás dokáže ovlivnit. Takže... dalo by se říct, že to, co se děje nahoře, má vliv na to..." ,,Na to, co se děje tady?" Vždycky mi skákal do řeči, aby vypadal, že tomu rozumí. Milovala jsem to.

Sedávali jsme na molu a dívali se na La Manche osvětlování nekonečnými světýlky z Brighton Pieru, dokud nás odtamtud nevyhnal silný vítr. Pokaždé mě ta vzpomínka nepatrně zastudí. Ale milovali jsme to místo. Nikdo o něm nevěděl. Nebo jsme si aspoň mysleli, že o něm nikdo neví a slíbili si, že o něm nikdy nikomu nepovíme. Jenže to jsou planý sliby.

.....