Já v Beacon Hills

#6

,,Nic mi není. Jsem v pohodě. Jen jsem asi vyklepaná." Říkám. ,,Fajn, když říkáš." Odpoví mi na to Scott. ,,Ale.." Začne Lydie a v tom jí přeruší hned Scott ,,Nech jí." Lydie odfrkne a nastoupí do auta. Teď se cítím blbě. 

Všichni už jsme na cestě. Jedeme po hrbolaté cestě takže to dost drncá. Po necelé hodině jízdy zastavujeme u lesa. Podzimní období zbarvilo les na hnědé, žluté a trošku oranžové barvy. 

,,Tak tady to je. Zastavíme daleko od nich, aby nezachytili náš pach tak rychle a kdyby prozkoumávali okolí... " Z auta jako první vystupuje Stiles. Suše polknu a následuji ostatní. ,,Buďte všichni opatrní, jasný?"  Projede nás Scott svým ustaraným pohledem. Kýváme.

 Nikomu nebuší srdce tak jako mně. Jsou to profíci. Pomyslím si. 

,,Rozdělíme se. Lydie a Kira. Stiles a Bonnie. A já jdu sám." Říká Scott. Naposledy kývne a vydá se směrem na sever.

 Holky jdou na západ a já a Stiles jdeme na východ. Už jsme v půlce cesty a Stiles neřekl ani půl slova. Ani já ne. Po chvilce se mě však zeptá ,,Cítíš něco?" 

Jako fakt?! Cítíš něco? Jo kámo... Ten nezájem. Cítím ho dost silně.

Nasaji vůni celého lesa. ,,Nic. Je tu úplně mrtvo." Zavtípkuji. ,,Není vhodná doba na vtipy." Odpoví, ale přeci jen se usměje. 

,,Hele a co ty..." ,,Pssst!" Přeruším ho. Zatavím se a hledím mu do očí. ,,Co je? Nemůžu se tě zeptat?" Odpoví dotčeně. ,,Né, psst! Slyšíš? Je to blízko." Odpovím ztuhle. Chvilku poslouchá okolí a vypadne z něho jen ,,Ne. Nic neslyším. Tobě se to zdá blízko, ale pro mně jsou to kilometry." Zdálky se ozve výkřik mužského hlasu. Trhnu se sebou i on. ,,Dobře! Tohle už jsem slyšel!" 

Můj instinkt mi říká ať jdu po hlase, ale hlava ať se vrátím do auta, což v tuhle chvíli udělat nemůžu, takže musím poslechnout instinkt. ,,Dělej, utíkej!" Přikazuji a rozbíhám se za hlasem. Stiles kývne a utíká. 

Naproti nám utíká tělo. Tělo bez hlavy.

 Prudce se zastavím. Křičím. Křičím strašně nahlas. Stiles mi dává na pusu ruku. Stojí za mnou a má mě přitisklou na hrudi a do ucha šeptá ,,Ššš. Uklidni se. Co jsi viděla?!" ,,Tělo! Bez hlavy! Krev! Bylo.. Bylo to před námi. Ty jsi nic neviděl?!" Jsem vyděšená.

 Bylo to skutečné? Nebo mi můj strach vstoupil úplně do hlavy?  Pomyslím si.

Pokračování příště...