Je ktratší ase spožděním, protože včera nechtěl wattpad nějak spolupracovat :D
Když jsem se ráno vzbudila, čekalo mě něco strašného…teda ne tak strašného, ale příjemné to nebylo. Nebyla jsem v posteli sama. Pootočila jsem hlavu, abych zjistila, kdo ve mně leží, a vykřikla jsem.
„Louisi!!“ ihned jsem vyskočila z postele a sledovala jeho překvapený a ospalý výraz. „Co se děje Izz?“ tázavě se na mě podíval a já měla v tu chvíli chuť mu něco omlátit o hlavu. On se mě ptá co se děje? On? Ten co právě leží v mé posteli?
„No to bych se měla ptát já ne? Co sakra děláš v mojí posteli?“ vyděšeně jsem na něj koukala a on se začal smát mé lehce hysterické scénce.
„No u filmu jsi mi usla v náruči, jsem tě nechtěl budit a pak už jsem mi chtělo taky spát“ usmál se a vylezl z postele a přešel ke mně.
„Promiň, ale nic lepšího mě fakt nenapadlo“ uculil se a šel ke dveřím.
„Kdybys v tý hlavě měl nějakej mozek tak tě něco napadne a teď už vypadni“ propálila jsem ho pohledem a on vystřelil z pokoje rychlostí světla. Jo řekla bych, že ani speciální filmovou večer byl k ničemu. Vlastně…byl, protože hned u prvního filmu jsem usla, ale nevadí. Nad svým přemýšlím jsem se musela zasmát. Odebrala jsem se do koupelny a dala si rychlou sprchu. Oblékla jsem si volnější tepláky a modrý tričko a šla se do kuchyně nasnídat. Jedinej koho jsem si zatím trochu oblíbila, byl Zayn, ten se snažil to se mnou dát do pořádku a dařilo se mu to.
„Dobré ráno“ usmál se na mě kudrnáč. Musel to být Harry…určitě to byl on, upřímně se na mě usmál. „Ten večer byl fajn, tedy do doby než jsi nám tam usla“ zasmál se a já s ním.
„Promiň, moc jsem to nevypočítala…třeba to ještě někdy zopakujem“ úsměv jsem mu oplatila a nalila jsem si čaj, sedla si ke stolu a koukla do novin.
„A jak se ti tu líbí v LA?“ bylo zvláštní, že zrovna on se se mnou dává do řeči, o něm jsem si vždy myslela, že je arogantní a všechno ví nejlíp, ale začíná se mi zdát, že jsem se v nich moc spletla. Teda jestli bych teď někde potkala Louise, tak ho asi zabiju.
„Je to nádherný město. Vždycky jsem to tady měla ráda, a teď mám ještě radši. Po tom co mě Zayn vzal do té galerie. Splnil mi můj dlouhodobej sen a má u mě teď jedno obrovský plus“ zaculila jsem se, když jsem si vybavila Zaynův šťastnej výraz, když mě viděl, jak jsem nadšená.
„Vy jste byli v Galerii moderního umění? Ty máš ráda umění?“ překvapeně na mě čučel a já mu přikývla na souhlas. „Já doslova miluju umění. A tu galerii mám ještě radši“ usmál se…jo tohle je člověk, se kterým si budu rozumět. Usmála jsem se na něj.
„Hele…mám takovej nápad“ usmála jsem se a on nahodil zvědavej look. „Asi…bys mi nechtěl dělat společnost při běhání, že?“ usmála jsem se. Musím se s nimi naučit vycházet a Harry se mi zatím zdá jako pohodovej kluk.
„Pokud ti nevadí, že budeme mít za zadkem bodyguardy tak půjdu mile rád“ nadšeně vyskočil, když jsem zakroutila hlavou, že mi to vadit nebude.
„Dojdu se převléct a sejdeme se tady.“ Usmála jsem se a odešla jsem do pokoje. Převlékla jsem se do sportovního, obula si pohodlné boty a seběhla ze schodů. Harry se tam zrovna vybavoval se Zaynem, přišla jsem k nim a plácla Zayna po hlavě. On se otočil a začal se smát.
„Izzy? Ty jsi jako jakým způsobem donutila, aby šel Harry běhat?“ zeptal se mě se smíchem a Harry po něm střelil vražedným pohledem, ale tak tak zadržoval smích, protože jsem viděla, jak mu cukají koutky.
„Nabídla jsem mu, jestli mi nechce dělat společnost a on souhlasil. Jednoduchý.“ Usmála jsem se. „ale my už teď musíme jít, ať jsme brzo doma“ táhla jsem kudrnáče ven. Divila jsem se, jak je ve formě, ale to bylo jen dobře, aspoň na něj nemusím vždycky čekat. Byli jsme pryč víc jak dvě hodiny…někdy jsme si sedli na pláž a povídali si. O tom, jak žil předtím než se přihlásil do soutěže. O tom jak probíhala jejich cesta ke slávě. A prostě o všem možným co nás napadlo. Asi v 11 už jsme stáli před domem a pochvalovali jsme se, jak jsme šikovní a domlouvali se, kdy to zase zopáknem.
„Brzo Hazzo“ bouchla jsem ho lehce do břicha a on se začal smát.
„No z tebe bude básnička Izzynko. Už teď hážeš rýmy“ smál se…dobíral si mě. To jako nee…já mu to nějak vrátím. Smála jsem se a vešla jsem do domu. Jediný po čem jsem toužila, byla studená voda. Napila jsem se a šla jsem za ostatními do obýváku. Byl tam vlastně jen Zayn a Liam. Sedla jsem si mezi ně. Chvilku jsem sledovala televizi a pak jsem zavřela oči a hlavu položila dozadu…
Z mého relaxačního odpočinku mě probrala studená voda, která přistála na mém obličeji. Nade mnou stál Harry s blonďáčkem…asi Niall a v ruce měli oba prázdné skleničky a smíchy se popadali za břicha
„To…si…ze…mě…děláte….srandu“ zařvala jsem na ně a utřela si vodu z obličeje. To není možný…jsou jak malí.
„Promiň, květinko“ smál se pořád Harry a pak si sedl do křesla a Niall si sedl vedle Liama na gauč. Měla jsem sto chutí je oba zabít, tohle přece nedělají normální lidi. Počkat, oni nejsou normální lidi, tak co tu řeším. Moji pozornost si nakonec ukradla televize, zrovna tam byla nějaká romantická komedie, ukázka toho, že takové vztahy fungují jenom ve filmech a skutečnost je přitom úplně jiná.
Pomalu se blížila třetí hodina odpoledne a já přemýšlela, co podniknu. Stále jsme všichni seděli u televize a čekali, jak skončí film. Polovina z nás byla do filmu zažraná a ostatní kluci si buď povídali, nebo spali. Louis po mě pořád pokukoval a já nevím proč. Nebo…ne!
Jakmile film skončil, všichni se rozutekli. Do pokojů, do kuchyně a někteří taky ven. Já se jen tak bez nějakých lánů poflakovala po domě. Prohlížela jsem si fotky a celkově celý dům. Najednou mi někdo poklepal na rameno.
„Ehm, nechceš zajít na procházku?“ zůstala jsem stát s otevřenou pusou a jemně jsme přkývla
