A máme tady další kapitolku. Bože ani nevíte jak mě těší že už tady u téhle povídky je víc jak tisíc shlédnutí. pokračujte.
HVĚZDIČKUJTE A KOMENTUJE ♥
A tenhle díl bych chtěla věnovat mojí nejlepší kamarádce. Té, která píše úžasnou povídku Diary with secret memories, Janičce - tak si to užij zlato :* ♥
„Loui?“ nechápavě a šokovaně jsme na něj hleděla a jediná reakce jakou ukázal, byla ta, že s tácem přešel k nočnímu stolku, na který položil snídani.
„To je omluva za to, jak jsem tě to jedno ráno vyděsil tím, že jsem tu spal“ usmál se a posadil se na kraj postele. Musela jsem se usmát, bylo to tak rozkošné a starostlivé.
„Děkuji Loui, je to milé. Odpouštím ti“ položila jsem mu ruku na rameno a on se na mě šťastně usmál, zvedl se a odešel. Pustila jsem si televizi a pustila se do jídla. Začala jsem přemýšlet nad tím, co se za celou dobu co tu jsem událo. Kluky jsem si oblíbila víc, než jsem chtěla. Vážně jsem se v nich tolik spletla.
Zítra odlétáme domů. Musím do školy a dlouho už jsem neviděla Ab, to zas bude vyzvídání, co byste taky čekali…vášnivá fanynka. Nad představou, jak Anabel slintá nad fotkami Louise a Harryho jsem se musela zasmát. Uslyšela jsem zaklepání.
„Dále“ zavolala jsem, protože se mi nechtělo vstávat, pořád jsem ležela do půlky těla zakrytá peřinou a v ruce jsem měla ovladač. Ve dveřích se objevila Zaynova hlava a já se usmála. Vážně ráda jsem ho viděla.
„Co potřebuješ?“ uculovala jsem se na něj a ukázala jsem na postel, ať si sedne.
„No, dneska večer máme takovej menší koncert, tak jsem se tě chtěl zeptat jestli by jsi nechtěla jet s námi. Kluci byli pro“ usmíval se a skenoval mě pohledem. Jeho oči mě doslova prosili ať řeknu že půjdu.
„Je to poslední večer Izz, užiješ si to“ pořád se usmíval.
„Půjdu moc ráda…“ přesunula jsem se k němu a podívala se na něj. „Víš Zaynee…moc se ti omlouvám, za to, jak jsem tě odsoudila, byla to blbost a já si to bohužel uvědomila až teď“ svůj pohled jsem zabodla do země, on mě objal kolem ramen a povzbudivě se na mě usmál.
„Už dost omluv. Všechno se mezi námi urovnalo, tak to dál nebudeme řešit jo?“ mrkl zářivě se usmíval. „Teď pojď dolů za náma. Můžeš pomoc Harrymu a Louimu s obědem.“ A už mě tahal dolů. No to bych nebyla já, kdybych nezakopla o práh a nespadla na zem. Místo toho aby mi pomohl vstát, se začal šíleně smát.
„Fakt vtipný debile“ propálila jsem ho pohledem a on nahodil naoko vážnej výraz a konečně mu došlo, že by se mohl zachovat jako gentleman a pomohl mi na nohy. Cestu po schodech jsem zvládla bez nějaké další újmy na zdraví.
V kuchyni postával Hazza s Louim a o něčem vášnivě diskutovali, když si mě všimlu, kouzelně se na mě usmáli.
„Co mi uvaříte kluci? „úsměv jsem jim oplatila a nadzvedla jsem tázavě obočí.
„Kuře!“ zavolali sborově a pláci si. Vyskočila jsem si na linku a se zájmen pozorovala to divadélko. Když už došlo k tomu, že se začali motat, narážet do sebe, neudržela jsem se a začala jsem se nahlas smát. Jakmile Loui zaregistroval můj pobavený výraz, hodil po mě utěrku a pokračoval dál. Nakonec to všechno dopadlo dobře.
