Kluk z Marsu

Podivuhodné odpoledne

V tom mě ze snu probralo pípnutí messengeru z mé kapsy.
-----------------------------------------------------------
Chat...
Kate: Zdravím..

Mark: Čau, potřebuješ něco?

Kate: Spíš jestli nepotřebuješ něco ty..

Mark: Co bych od tebe měl jako potřebovat??

Kate: Psychickou pomoc ;)

Mark: Tý bych se u tebe já někdy dočkal jo?

Mark: A žádnou takovou pomoc od nikoho nepotřebuju..

Kate: No třeba dočkal..Nepotřebuješ? Tak to nevím..

Kate: Ráno jsi byl divnej, to na tobě už poznám... Jednoduše mi řekni, co ti je?

Mark: Co by mi jako mělo bejt, Katinko?

Kate: Takhle mi říkat nebudeš..A seš nepříjemnej..Prostě mi řekni co ti je..
                                                  Zobrazeno..

Prostě jí odepisovat nebudu. Proč se o mě najednou stará mladší sestra. Mám jen blbou náladu. Ale montovat se mi do toho nebude.

Za pár minut mi zase pípnul messenger.

Otevřu chat se ségrou...
Kate: Kde vlastně seš??

Mark: Proč tě to zajímá?

Kate: Babička si dělá starosti..

Mark: Vidíš, že píšu, takže jsem v pohodě, jasný?

Kate: Hele, dobře víš, že u tebe není normální když se někde po škole touláš..Seš dneska prostě divnej, tak řekni kde sakra seš?

Ne..Ona prostě nedá pokoj..Ženský jsou tak dotíravý a neodbytný. Prostě jí to řeknu a mám pokoj.

Mark: V parku kousek od školy..Konec výslechu?!

Kate: Jo, konec.

No sláva. Konečně mi dala pokoj..

Znovu se opřu zády o lavičku, zavřu oči a sním o tom, jak bych chtěl, aby vypadal můj život.

Sen...
Jsem Mark Walker. Bydlím v Londýně. Moji rodiče se jmenují Emma a Jim Walkerovi. Mám staršího bráchu George. Hraju basket a tenis a chodím na kroužek programování. Ve škole mám 2 nejlepší kámoše Jeremyho a Johana. Pořádáme noční párty spolu s nejhezčíma holkama ze třídy a..

Konec snu

V tom mě z úžasného snu vytrhne něčí hlas. ,,Marku? Vstávej." Doráží na mě ten hlas. Nechce se mi přerušovat můj úžasný sen, ale co mám jiného dělat. Otevřu oči a zaostřím na osobu stojící přede mnou. Je to Kate. Moje neodbytná, tvrdohlavá, náladová sestra.

,,Co chceš?" Zeptal jsem se napůl ještě ve snu. ,,Co chci? Co nejrychlejc tě odsud dostat. Babička říkala, že s tebou něco není v pořádku. Prej si musíte pořádně promluvit." Řekla s kamennou tváří. ,,Hm." Odpověděl jsem neurčitě.

Proč mě prostě všichni nenechají chvíli na pokoji? Marku sem, Marku tam. Jsou na mě jak na vycvičenýho psa..

,,Sedni na kolo a jedeme." Přemlouvala mě Kate. ,,Nikam nejedu!" Odpověděl jsem teď už plně při vědomí. ,,Dobře..Jak myslíš brácha." Nasedla na kolo a odjela domů.

Ještě chvíli jsem seděl na lavičce a mnul si oči, jestli to byl jen sen, a potom jsem se taky zvedl, sedl na kolo a odjel.

Cesta se mi zdála nekonečná. Ulice, které mám normálně projeté během pár sekund se mi zdály dlouhé několik hodin. Všechno jako kdyby se nenávratně vzdalovalo.

Najednou na stromě nade mnou praskla větvička a já se probudil. Uvědomil jsem si, že po setkání s Kate jsem znovu usnul. Promnul jsem si oči nasedl na kolo a teď už opravdu odjel směrem domů. Nevím proč, ale nějaká magická síla mě nutila jet rychleji a rychleji.

Za chvíli jsem už stál před naší vilou, opřel jsem kolo o garáž, vyndal si klíče z baťohu a odemkl. Vešel jsem dovnitř, kde v obýváku seděli u televize babička s Kate.

Uvědomil jsem si, že jsem si celou dobu vůbec nehlídal čas. Když jsem jedním tahem odemkl mobil, v pravém horním rohu stálo: 19:25.

××××××
Tuhle kapitolu jsem nechala schválně trochu otevřenou ;)

Taky bych se vás chtěla zeptat, jak často by jste ode mě chtěli, aby vycházely části :) Předem upozorňuju, že 2 části týdně bude asi tak moje maximum ;) A klidně k tomu můžete ještě napsat o zhruba kolika slovech by jste části chtěli :)

Děkuju, jestli jste to dočetli až do konce a byla bych ráda kdyby mi to každý napsal do komentářů ;)

Mějte se :)