Vampire Prince And Werewolf

Kapitola 8. - Odhodlání

Čas plynul a Viktor každý den utíkal ze svého pokoje. Mizel mezi stromy s jediným cílem - trávit čas s Jayem. Dnes však bylo něco jinak. Viktora už dlouho trápila jedna myšlenka a rozhodl se, že dnes se konečně odhodlá k tomu, aby ji před svým druhem vyslovil.

Viktor

Konečně přišel ten den, dnes ho o to požádám. Sebevědomě jsem kráčel lesem. Nebude to přece nic těžkého. Jenom mu to prostě řeknu. Náhle mi to nepřipadalo tak těžké. Oddechl jsem si a zadíval se na kluka sedícího na kameni. Zuřivě mi mával a usmíval se. Já to nedokážu. Proběhlo mi hlavou. Už jsem si nepřipadal tak skvěle.

Došel jsem až k němu a jeho zářivý úsměv se změnil na starostlivý výraz.

"Stalo se něco?" zamračil se.

"Ne, to nic." zavrtěl jsem hlavou.

"Poznám, když lžeš, tak to nedělej." zamračil se ještě víc.

"Já jen... Nech to být. Na tom nezáleží." zadíval jsem se do země.

"Ach Viku." seskočil z kamene. "Ani nevíš, jak strašně tě miluju, ale někdy mě fakt štveš." přišel ke mě. "Chci, abys ke mě byl upřímný. Neměly by mezi námi být tajnosti. Ať máš na srdci cokoliv, tak to řekni." chytil mě za ramena a zadíval se mi do očí.

"Páni." vykulil jsem na něj oči. "To znělo fakt dospěle." poznamenal jsem.

"To jo." přikývl. "Asi jsem nemocnej." Pak ale zavrtěl hlavou. "Neodbíhej od tématu. Co jsi mi chtěl říct?"

"Chtěl jsem vědět, jak vypadáš ve své vlčí podobě." vychrlil jsem tak rychle, že mi bylo sotva rozumět. "A jestli bys ses nepřeměnil." dodal jsem potichu.

Náhle se Jay strašně rozesmál. "Bože Viku!" uklidnil se. "Čekal jsem na to, až se zeptáš a odpověď zní ano, ukážu se ti." poodstoupil ode mě. "Trénuju zrovna přeměnu tak, abych při tom nezničil oblečení, co mám na sobě. Musím nosit volnější oblečení, ale funguje to. Základní trik je v tom, že se z něj musím dostat během přeměny. Nejrychlejší to je takhle." začal couvat.

Zastavil se, když byl asi deset metrů ode mě. Rozeběhl se a skočil.

Sledoval jsem ho s otevřenou pusou. Během mžiku vyklouzl z oblečení a na zem dopadl jako vlk. Celé to proběhlo tak rychle, že jsem nezahlédl nic, co bych neměl.

"To je.. to je prostě... ty jsi..." chodil jsem kolem něj a prohlížel si ho. I na čtyřech byl vyšší než já. Velikostně se podobal medvědovi. "Můžu?" natáhl jsem ruku nad jeho záda.

"Jasně." ozvalo se v mé hlavě.

Podivil jsem se, ale přesto dlaň položil na vlka. Měl tak hebkou srst. Několikrát jsem ho pohladil a Jay potěšeně zakňučel.

"No tak. Pohlaď mě ještě." opět se ozvalo v mé hlavě.

Jay se svalil na zem a překulil na záda. Očima se na mě usmíval. Rukama jsem mu přejížděl po břiše a po krku.

"Dneska je fakt teplo, co?!"

Jay se zarazil a vyskočil opět na všechny čtyři. Rozeběhl se k jezeru a skočil do vody.

"Jo, tohle je fakt příjemný."

Jay plaval sem a tam a pak opět vylezl na souš.

Jakmile jsem ho spatřil, tak se mi zvedly koutky úst a já se rozesmál. Jay vypadal fakt vtipně.

Když jsem se uklidnil, tak jsem se na něj podíval.

"To neuděláš." ustoupil jsem o krok dozadu. Došlo mi, že ten hlas v mé hlavě je Jay, který se mnou telepaticky komunikuje.