" Emmo" slyším ješte se zavřenýma očima mamku.
" Emm!!" co se děje, co po mě chce tak brzo?!
" EMMO OKAMŽITĚ VSTAŇ!" Tentokrát mě to opravdu probere vytřeštěně si sednu na postel a koukám na ní.
" Vstávej! Chceš snad zaspat svůj první velký den? Škola čeká!" řekne s úsměvem a já si jen pomyslím, že aspoň někdo je tady šťastnej.. Ani bych to velkým dnem nenazvala, ale nevadí. Počkat. POČKAT. Co to před chvílí řekla mamka? Ne, nenenenenenene! NE! Já zaspala, ale jakto, když jsem si dávala sakra budík a ještě to kontrolovala, kruci! Vstanu z postele rychlostí světla.
" Mami. Kolik. Je. Hodin?" odsekávala jsem slova.
" Kousek po sedmý" odvětila s klidem. Cože?! To neví, že mi cesta trvá trochu dýl a musím tam jezdit autobusem a pokud ho nestihnu budu v pr.eli?!
" Proč si mě nevzbudila dřív, vždyť vstáváš v šest?!" zvýšila jsem hlas.
" Máš přece budík." tleskám, vážně to vypadá na to, že jsem měla budík??!!
Řeknu jen " Hm" a jdu (spíš běžím pro oblečení zatímco ona furt stojí v pokoji.
" Můžeš jít? Ráda bych se převlíkla" řeknu naštvaně a přitom mile. Jen se na mě vražedně koukne a nechá mě konečně samotnou. Rychle se oblíkám beru si mobil a kabelku a běžím po schodech dolů rovnou do koupelny. Vyčistím si zuby umeju si obličej, kouknu se do zrcadla a pak na hodinky. 7:25. Pěkný, na dlouhý makeup vážně čas nemám. Rychle si dám BB cream zakorektuju nedokonalosti, trochu zapudruju, upravím obočí, dám řasenku a balzám. Učešu a přežehlím si přitom vlasy, protože jsou totálně zmačkaný.. Beru si boty a koženku, do kabelky si hodím jablko a bez rozloučení běžím ven a rovnou na zastávku.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Je 7:35 a já už sedím v autobuse a nějakým zázrakem jsem si stihla koupit kafe. Uf. Tak tohle bylo o vlásek. Ještě, že jsem to stihla, hodina začíná v 8... Asi bych se zabila kdybych přišla pozdě navíc se mám sejít se svou nejlepší kamarádkou Lisou ve škole, která chodí taky na gympl ale do jiný třídy (takhle, chodí na osmiletej já teď jdu na čtyřletej), kdybych jí neměla ztratila bych se tam na 100 % plus bych tam nepřežila a potřebuju podporu.
Vystoupím z autobusu a jdu ke škole. TOLIK LIDÍ! Nemám ráda hodně lidí na jednom místě. Tak jo, znova, dýchej. Pomalu si počítám kroky. Jedna, dva, tři, čtyři,...... 96 ... A už jsem u dveří. Otevírám a noční můra může začít.
Takže tohle je můj druhý díl příběhu, doufám, že se bude líbit.
-Emm
ČTEŠ
NEW SCHOOL
Teen FictionPříběh je o patnáctileté středoškolačce, která jen tak proplouvá životem, pak někoho potká a úplně jí to změní život...
