Smiluj Se

Daniel

,,Jak tě vůbec mohlo napadnout jít samotná ven a nic mi neříct?! Ještě k tomu když se kolem potlouká nějaký vraždící pošuk?! Nevíš co se stalo mému manželovi?! Co bych podle tebe...."

Takhle to jde už přes hodinu. Vážně mě to nebaví, vždyť to všechno vím! Nad tím vším jsem uvažovala, vím že jsem málem umřela, vím co by se mohlo stát, vím co všechno jsem riskovala...

,,Přestaň prosím..." Promnu si unaveně oči.

,,Cože?!" Zaváří se pohoršeně.

,,Málem jsem umřela ježiši!" Vstanu a frustrovaně rozhodím rukama.

,, Já vím... Ale proto ti to všechno říkám zlato! Copak nechápeš že jsem se o tebe bála? Copak nechápeš že jsi to jediné co mám? Jediné na čem mi záleží?"

,,Promiň této... Já jen..." Zatvářím se rozpačitě. ,,Já radši půjdu do svého pokoje." Načež rychle vyklouznu z místnosti a zavřu se ve svém pokoji.

Bezcílně bloudím myšlenkami a zírám do zdi. Z hlavy mi nejde spousta věcí ale k jedné z nich se stále vracím, k Danielovi.

Jak již bylo řečeno, když mi bylo cca 12 let, zdál se mi sen. V tom snu jsem potkala chlapce, představil se mi jako Daniel. Vypadal přesně jako včera, do puntíku. Byla jsem jím posedlá! Připadalo mi to jako osud, hledala jsem ho, malovala jsem ho, představovala jsem si ho. Říkala jsem si, "teď! Teď vstoupí do dveří!" a v tu chvíli kdy jsem již Daniela nehledala si on našel mě.

Škoda že jsme se poznali za tak nepříznivých podmínek, mohli jsme být přátelé.

Nebo něco víc... Pošeptá mi zákeřný vnitřní hlas a já se mu akorát od srdce zasměju. Takhle naivní už nikdy nebudu.

..........

Několik dnů po mé "skoro smrti" jsem už normálně chodila do školy a vše bylo jako při starém. Tedy až na ty děti samozřejmě... Jsou to teprve dva týdny a našly se další dvě těla, nejdivnější je že nikdo neví odkud jsou. No a velice doufám že další z nich nebudu já, takže sebou pořád nosím nůž (na zbraň nemám povolení) a pepřák.

,,Ale nee..." Protáhnu vyděšeně.

,,Mám se bát?" Zeptá se Maryl. Jen aby jste věděli Marylin je moje dlouholetá kamarádka, poznaly jsme se když jí ve školepřede všemi vypadla vložka. Šla jsem za ní na záchod a ptala se jestli je v pořádku, trochu divné seznámení ale... Hlavně že nám to vydrželo ne?

,,To je ON!" Zašeptám naléhavé.

,,Daniel?! Který?" Dychtivě se rozhlíží kolem.

Žduchnu do ní. ,,Nebuď tak nápadná! Ten v tom modrém modrém triku s bílými nápisy." Otočí se ke skupince loučících se chlapců před obchodem.

,,Ježiš nekoukej tam!" Zasyčím na ni. ,,Teď se otočíme a půjdeme, hezky pomaličku a vyrovnaně." Vezmu ji za ramena a otočím směrem odkud jsme zrovna přišly.

,,Teda to je ale fešák..." Zavrní Maryl a neustále se ohlíží přes rameno.

Protočím oči a Maryl se zasměje. ,,No OK. Jsem v klidu, hlína, zem! Fakt!"

,,No ty zrovna." Vypláznu na ni jazyk.

,,Ježiš, neber to všechno tak vážně!"

,,Já to neberu vážně!" Ohradím se ale pak si povzdychnu. ,,No jo, máš pravdu, asi to opravdu beru moc vážně."
Uchechtne se a vezme mě kolem ramen. ,,To je dobře, protože ten tvůj snový princ jde zrovna sem." Vlepí mi rychlou pusu na tvář a pak se vydá rychlými kroky pryč.