Tak sedím na posteli a dívám se na poloprázdný pokoj. Všechny věci jsou nabalené v kufrech. Už se hrozně těším na všechny ty koně. Teta Melisa říkala, že to teď celé rekonstruovali a že je to tam celé jiné tak jsem zvědavá jak to tam bude vypadat. Najednou mě z přemýšlení vytrhne tátův křik že už jedeme. Snesu si všechny kufry dolů. Když příjdu k venkovním dveřím nazuju si boty a výjdu ven dám kufry do kufru:D a nasednu do auta. Táta si sedne na místo řidiče. A teď nás čeká dlouhá cesta k tetě Mel. Po třech hodinách jsme konečně dojeli na místo. Teta už čekala před statkem. "Ahoj" pozdravila jsem jí. "Ahoj zlatíčko" oplatila mi pozdrav a objala mě. "Tak já zas jedu dobře se mi tu o ní starej" řekl táta. A dal mi pusu na tvář. "Neboj se dobře se ti oni postarám"řekla teta. Táta se s námi rozloučil a odjel. Teta Mel byla šťastná že mě tu konečně má. A já jsem šťastná že jí konečně vidím a že jsem u koní. "Kari já teď jdu do kanceláře něco domlouvat a za tebou za chvilku příjde Nikolas aby tě tu provedl."
Z pohledu Karen
Nikolas!! To bude zas nějakej starej děda. Pomyslela jsem si. A najednou přišel nějaký mladý kluk tipla bych mu tak kolem 16. "Ahoj já jsem Nikolas" Řekl. A mě málem vypadli oči z důlků. Já si tady představuju nějakýho dědulu a on mezi tím příjde takovej krásnej kluk. "Ahoj já jsem Karen". "Jojo já vím Melisa mi to říkala." Skvělí tak teta tu už o mně básní. "Tak co chceš se zajít podívat prvně do stájí nebo po domě?"" Do stájí!!! Do stájí!!!"zapištěla jsem jako malý dítě. Nikolas se mi hned začal smát a já jsem se k němu za chvilku přidala. Došli jsme do stájí a on mi začal představovat všechny koně. Tak tohle je Epermen (Epi) je to světle hnědý valach s černou hřívou a malou bílou hvězdičkou. Byl roztomilí a celkem malý. Druhý byl Ontário (Onty) byl to vysoký bílý valach. Třetí byla Apolis byla to hubená isabela(barva ten kdo moc nezná koně). Čtvrtý byl Herodes tmavě hnědý valach s bílou lysinou ve tvaru srdce. Všichni byli soukromí takže na nich nebudu moct jezdit. Pátá byla Laguna byl to takový malý poník. Lensie byla šestá, rezavá kobyla a vlastnila jí Mel. Frechy(čti Frečí) byl malý šedý osel taky Mel. A poslední byl Anchelén (Anchy) a ten byl Nikolase, byl to vysoký Frísák fakt moc hezký. Tak co líbí se ti koně? Zeptal se Nick. JoJo jsou moc hezcí. Tak když budeš chtít tak s tebou můžu někdy jet na vyjížďku. Jojo to by bylo skvělí ale je tu jeden problém. A jaký? zeptal se Nick. Jezdit umíš ne? JoJo to jo ale nemám na kom. Melisa ti určitě Lensie pučí. Myslíš? Já nemyslím já to vím. Usmál se. Já mu ůsměv oplatila. Tak a teď tě zavede do tvého pokoje ať si můžeš vybalit....Přišli jsme do mého pokoje a rozloučili jsme se. Zavřel za sebou dveře a najednou je zase otevřel kdyby jsi něco potřebovala mám pokoj hned naproti tak ahoj. JoJo díky ahoj. Je to tu krásný. Mám modrý pokoj s různými rámečky na fotky až něco nafotím tak si je tam určitě dám. Je tam velká postel, psací stůl nad ním nástěnka a různé poličky. Velká skříň a šuplíky... Vybalila jsem si a najednou na mě někdo zaklepal. Nebyl to nikdo jiný než teta s tím že už je večeře a ať to zajdu říct i Nikoušovi. Zavřela dveře a já se musela začít smát nad tou přezdívkou Nikouš. Přešla jsem přes chodbu zaťukala a Nikolas seděl na židli u počítače a měl sluchátka. Nicku!! Nicku!! Neslyšel a tak jsem přišla blíž a zaťukala mu na rameno. On se mně tak lekl až spadl ze židle až na zem. Dostala jsem takový záchvat a nemohla jsem se udržet ani na nohách jak jsem se smála tak jsme nakonec skončili oba na zemi. Po chvilce jsem se uklidnila a Nick mi podal ruku a pomohl mi se zvednout. Tak co si potřebovala? Jen že mi teta říkala ať jdeme na večeři Nikouši. Ne to ne ona ti řekla tu mou přezdívku. Promiň ale já si to nemohla odpustit. Jdeme na tu večeři? Jojo.....
No kde jste? Jen jsme se zapovídali.
Aha tak to jo. K večeři byli špagety.Po večeři jsem šla vykonat večerní hygienu a lehla jsem si do postele. Zapla jsem si notebook a začala jsem se dívat na film.Ahoj tak už druhá kapitola. Začalo mě to bavit. Inspirovala jsem se koňmi které znám a akorát jsem pozměnila jména.Doufám že se vám to bude líbit paa. TÝNA💜🐎
ČTEŠ
Horse is my life
AdventurePříběh je o čtrnáctileté Karen která žije jen se svým otcem který je ředitel v jedné firmě často jezdí nebo létá do jiných zemí a Karen je doma sama. Přes školní rok jí to moc nevadí protože se většinu času učí. Ale o prázdninách se rozhodla že když...