SUNSET *Niall Horan*

*** Prosecution ***

P.S. Dnes mám chuť na Drag me down tak si ho dáme. Klucí nám to včera vyhrály a udělaly mi velkou radost a tohle video je boží ♥♥♥

Pohled třetí osoby

Tamara se ihned po incidentu který se odehrál před studiem vrátila domů. V její mysli se odehrával boj, který se nedařilo rozuzlit. Na jednu stranu byla ráda,že se to stalo, ale na druhou stranu když viděla ustaraného vyděšeného Nialla přála si, aby se Kate nic vážného nestalo. Nechtěla aby se její modrooký anděl trápil. Přesto ale byla odhodlána jí od něj nějakým způsobem dostat, ovšem ne tak drasticky.

Když se uložila večer do postele otevřela svůj notebook a začetla se do zpráv na twitteru o této události. Hltala každé slovo které někdo napsal. Pak se objevily jeho fotky jak odváží Katy z nemocnice. Tamara si je všechny stáhla a uložila. Později si je upraví k obrazu svému jako to dělá vždy. Bude jen on a ona. O pár hodin později upadá do neklidného spánku plného snů o něm jejich společné budoucnosti.

Dům Nialla

Pohled Katy

Pomalu otevřu oči a ihned mě zaskočí bolest. Hodně nepříjemná bolest hlavy. Opatrně si sáhnu na hlavu a okamžitě ucuknu. Ihned se mi vybaví všechno co se stalo, do očí se mi okamžitě naženou slzy, ale já je rázně zarazím. Tohle mi teď nepomůže spíš by mi to uškodilo. Niall vedle mě není, a když pohlédnu na budík na mém stolku ukazuje sedm hodin večer. Nevím jak dlouho jsem spala, ale myslím, že už nezaberu.

Opatrně se posadím a okamžitě se mi začne motat hlava. Zavřu oči a čekám až se vše kolem mě ustálí. Přesunu se opatrně k okraji postele a pomaličku položím nohy na zem. Dobrá všechno v normálu, bolest je pořád stejná, špatně mi není takže se natáhnu pro kalhoty, které mi zřejmě sundal Ni a pomalu si je obléknu.

Po zhruba deseti minutách se mi podaří po malých krůčcích dostat ke dveřím a potichu vyjdu na chodbu. Než se dostanu ke schodišti chvíli to trvá, ale než se vydám dál zarazí mě směs hlasů linoucí se ze zdola. Pozorněji se zaposlouchám a docela ve mně zatrne, když uslyším slovo žaloba a vězení.

Nadechnu se a snažím se utišit své srdce. Zachvátí mě pocit paniky, nechci na nikoho podávat žalobu, nechci se vůbec plést mezi ně a jejich fanoušky. Musím to zastavit. Opatrně našlápnu na první schod a pomalu scházím dolů. Na posledním schodu skrytým za zdí se nadechnu a pokračuju na ty čtyři poslední.

Když vykročím zpoza zdi cítím skoro okamžitě všechny pohledy přítomných jak se upnou na mě. Rozhlédnu se a pohledem vyhledám ty dvě modré studánky. Nemusím hledat dlouho Niall je skoro okamžitě u mě „Zlato co tu děláš máš ležet..." chce pokračovat, ale já ho ihned v zárodku zastavím musím jelikož by mě nepustil ke slovu.

Zvednu ruku a umlčím ho. Pohledem najdu Paula stojícího opodál „Nechci podávat žádnou žalobu nebo podnikat cokoliv jiného Paule" všichni se nadechují k protestům vidím jejich nesouhlasné výrazy, ale tentokrát kupodivu mám nějakou čarovnou moc, jelikož po mém gestu nikdo z nich včetně Nialla ani nepípne.

 „Nechci slyšet žádné námitky" pohlédnu znovu do těch modrých očí plných nesouhlasu „Nechci se plést mezi tebe a tvé fanoušky Nialle, tohle by ničemu neprospělo. Souhlasím z nějakou výstrahou nebo pokáráním, ale žádné drastické činy. Nejsem žádná celebrita Ni jsem jen obyčejná holka. Ano jsem tvoje přítelkyně, ale tím to hasne je to jasné" jeho obličej se ještě víc zamračí když to dopovím, ale já na něj upírám svůj pohled a snažím se i přes tu stupňující se bolest vydržet.

Je to Niall kdo to nakonec vzdá. Pohladím ho po tváři a usměju chvíli to trvá, ale nakonec mi úsměv opětuje „Díky lásko" otočím se k ostatním na jejichž obličejích, ale stále vidím nesouhlas a přejdu ke gauči za pomoci Nialla a sednu si vedle Harryho. 

„Přece to nemůžeš..." zarazím ho a poplácám ho po noze když nakrčí ten svůj nos „Můžu Harry, je to můj život a moje hlava. Nechci z toho prostě dělat humbuk. Stačí že se děje co se děje, už ve studiu a před to bylo dost velký jak jsme pochopila a nemusíme to ještě víc rozšiřovat" rozhlédnu se po ostatních a čekám. Nakonec všichni jen přikývnou a já se usměju, ale ihned syknu hlavou mi projede tupá bolest a já zavřu oči, když se semnou začne všechno opět točit.

„Lásko odnesu tě do postele, vezmeš si léky na bolest a budeš odpočívat a žádné námitky" Niall mě popadne do náručí potom co se rozloučím v rychlosti s ostatními a odnáší mě zpět do mého několika denního vězení tedy do postele.

Tentokrát neprotestuji, hlava ukrutně bolí a jsem ráda, že nemusím po svých tak se jen přimknu pevně k němu a následně se usměju, když to kvituje jen spokojeným zamručením a lehkým polibkem do vlasů. V jeho náručí jsem spokojená a jen nerada se nechám položit zpět do peřin.

„Přijdu co nejdřív lásko, nemáš hlad nic jsi od rána nejedla" jen krátce zakroutím hlavou, nepociťuji hlad a samotnou mě to udivuje, ale asi to bude tím vypětím. Niall mi podá dvě tobolky a sklenici vody. Moje oči se začnou sami od sebe zavírat a já už jen slyším jeho „Miluji tě" a cítím lehký polibek než se opět propadnu do říše snů....

Ano, ano dnes mi to jde. Jsem tu z dalším dílem lásky moje tak snad se vám to opět líbilo alespoň trochu ☻

Coment and Votes díky moc lásky moje ♥

With big love...♥♥♥♥

Vaše Nathalii...