✨Miracolus Budoucnost✨

⭐Finální boj⭐

Marinet

Projížděla jsem na mobilu Adrienovi fotky a představovala si ho bez trička
Bože on je tak sexy! Pomyslela jsem si.
Z mého snění nad Adrienem bez trička mě vzbudil výbuch.
Ten h... hamburger Lyšaj mě probudil z mého snění, ať si mě nepřeje! Rychle jsem se přeměnila na Berušku, elegantně vyskočila z okna a pelášila za tím, kdo mě vyrušil z mého snění nad nahým Adrienem. Z dáli už jsem vydělá siluetu Černého kocoura.

„Ahoj, číčo" mile se na něj usměju koutky úst a pohodila s vlasy.

„Ahoj, Broučku," zašklebil se a objal mě okolo pasu. Nelíbil se mi ten pocit, že jsem sevřena, ale poté jsem si - netuším proč - začala představovat místo něj Adriena. Spokojeně jsem se pousmála. Kocour si toho zjevně všiml a ještě silněji mě k sobě přitáhl.

„Teď na tvoje vyznávání opravdu nemám čas, musím-" začala jsem, ale Kocour mi rukou zakryl ústa a opět se věnoval svému vtipnému vtipu.

„Beruško, nemyslíš si, že by bylo skvělé, kdybys měla šest nohou? Jako proto, že jsi beruška," vysvětloval s úsměvem.

Jeho vtipů už jsem měla plné zuby tak jsem se hbitě odtáhla a zhodila ho ze střechy.

„Doufám že dopadneš na všechny čtyři" řekla jsem z náznakem škodolibé ironie.

Když kocour padal, dolů ještě na mě zakřičel.

„Beruško roztáhni křídla a zachraň mě!" a tímhle mě setřel jako stírací los. Zakroutila jsem hlavou a hodila po něm své jojo, které se mu obmotalo okolo nohy. Jakmile jsem ho však škubnutím vytáhla, vyskočil výše než jsem zamýšlela a spadl na mě. 'Omylem'. Snad jsem nezapomněla na ty uvozovky, protože jako náhoda to rozhodně nevypadalo. Alespoň ne z jeho strany.

„Nerada ruším tvůj další pokus o vtip, Kocourku, ale myslím si, že bychom se místo kočkování měli věnovat akumovi," vykoktala jsem ze sebe a Kocour se neochotně zvedl. Když stál na nohou, popadl mě za ruku a postavil mě. Než promluvil, něžně mi políbil hřbet ruky. Vyškubla jsem se a založila ruce.

„Věděl jsem že mě zachráníš má lady" poslal mi vzdušnou pusu.

Najednou se ozvala další rána a my jsme vyběhli přímo za zvukem. Když jsme doběhli stál před námi vysoký hubený muž s krátkými vlasy, velkými komickými brýlemi a ukazovátkem.

„Á Beruška a Černý kocour já se jmenuji kalkulátor a všechny proměním v poslušné děti!" řekl písklavým hláskem.

,,Má paní...'' řekl kocour jako gentleman.

,,Ano kocoure?'' odpověděla jsem mu.

,,Dámy maji přednost takže mu vraz jako první.'' slušně odstoupil a obešel Kalkulátora.

„Tak jdeme na to!" řeknu sebevědomě, vytáhnou jojo a svážu mu nohy. Vykopnu mu z ruky ukazovátko, rozlomím ho na cimpr campr a z něj vyletí malý akuma, ale já ho nepolapím. Chci ho nechat letět za svým pánem a pomalu jít za ním.

„Co to děláš!?" vykřikne zaraženě Kocour.

„Vypadá to, že Lyšaj slábne. Má čím dál tím slabší imbecily, takže ho jdu najít a jednou pro vždy porazit." usměji se na Kocoura a utíkám za motýlem, Kocour mě pronásleduje. Motýl doletěl do velké budovy ve které byl smrad a temno. Vůbec jsem nevěděla, kde jsem, ale pak se objevil Lyšaj. Pohrdavě zvedl bradu a přistoupil ke mně.