Splněný sen v New Yorku

Druhá kapitola

Markův pohled

„Nin," volal jsem na ni přes celou chodbu. Bylo mi jedno, že se na mě všichni dívají.

„Ahoj Máro," rozběhla se ke mně a věnovala mi svůj krásný úsměv.

„Poslední den ve škole. Těšíš se na pondělí?"

„Já se nemůžu dočkat, popravdě už mám dávno zabaleno." To je celá ona, vždy musí mít všechno naplánované dopředu.

„To jsem čekal." Nemohl jsem se ubránit smíchu.

„Hej," jemně mě praštila do ramene, ale sama se už smála taky.

Popošli jsme k mé skřínce a já začal vytahovat učebnice. Dnes máme matiku, dějepis, chemii a dvouhodinovku fyziky. To snad přežiju.

„Právě kolem nás prošla Sára."

„Aha, velmi zajímavé." řekl jsem nezaujatě a dál se věnoval skřínce.

„Nespustila z tebe oči. Třeba bys sis s ní mohl trochu popovídat."

„A proč? Ona není můj typ." plácnul jsem první, co mě napadlo.

„Aha, tak pán má svůj typ jo? A jakýpak je tvůj typ?" řekla s náznakem ironie.

„Ehm... to je jedno, ale nějaká Sára to rozhodně není." Začal jsem se hodně červenat, a proto jsem odešel rychle do třídy. Kdyby tak Nina věděla, že můj typ je právě ona.

Celý den jsem nevnímal nic jiného než to, jak jsem od ní zbaběle zdrhnul. Doufám, že na mě Nina není naštvaná za to, že jsem jen tak odešel. Bylo to neslušné. Měl bych se jí na obědě omluvit.

Ninin pohled

Marek si ke mně jako vždy přisedl na obědě. Působil rozrušeně.

„Ehm. Nin? Já... chci se omluvit, že jsem tak zdrhnul ráno."

„Jo v pohodě." Usmála jsem se.

„Fakt já se bál, že budeš naštvaná." Tak kvůli tomu byl rozhozený. Jen se bál abych nebyla naštvaná, to je roztomilý.

„Ne, je to dobrý. Ten oběd nic moc co?" Chtěla jsem mu trochu zlepšit náladu.

„To jo. Po víkendu to budou jiný obědy!"

„Já se tak těším." Musela jsem se smát, zbývalo už jen pár dní do odjezdu, já se nemohla dočkat. S Markem jsme se stali nejlepšími přáteli, byla jsem ráda, že tento splněný sen můžu strávit s ním.