Jsou tři hodiny odpoledne. S Bethany se chystáme do zoo,protože ji to slibuju už pár týdnů.
"Rosie? Budou tam delfíni?" Bethany na mě zvykle vykulí svá očka a já ji na to jen kývnu.
"A budu je moct krmit?" zase pouze kývnu a hned jak se chce zeptat na další otázku,prstem ji přejedu po rtech a zasičím.
Vylezu schody do pokoje a zavřu za sebou. Odfouknu si a otevřu skříň.
Momentálně nemám absolutně žádné oblečení. Všechno je mi buť velké nebo se mi to už nelíbí.
Vyhrabu černé legíny,crop top s palmičkami,vlasy si dám do drdolu a dám si trochu řasenky.
"Rosie!! Dělej!!" už na mě zespodu křičí Beth. Nesnáším její netrpělivost.
Dojdu dolů,chytím ji za boky a vyzdvihnu ji do vzduchu.
"Jsme připraveni k odjezdu,mladá dámo?" nahodím hlas bručení a ona se jen směje.
Jdeme pomalu k autu,ale Bethy se najednou zastaví.
"Já nemám Kuliočko!!" vyjekne a rozběhne se zpátky domů.
Kuliočko je její nejoblíbenější plyšák. Je to jediná věc,která jí zůstala po tátovi a střeží si ho jako oko v hlavě. Nedopustila by,aby někam jela bez něj.
Vyběhne ven a pokračuje dál. Nastoupíme si a já nastartuju.
Projíždíme celým městem,máme puštěné písničky na nejvyšší hlasitost,zpíváme Hula Hula Hop a dětinsky se chechtáme.
Na chodníku zahlídnu Jordana a Emily. Blbě se zakřením,podívám se jinam a řídím dál.
Nemůžu uvěřit,že jsou vážně spolu. Bleh.
Dojedeme na místo,Bethany vyskočí z auta jako smyslů zbavená.
Chytnu ji za ručičku a dám se do cesty. Zaplatím nám vstupenky a krmení pro zvířátka.
Prvně se zastavíme u lam,pak u koní.
"Podívej se,jak dlouhý krk má,Rose!" byla jen namáčknutá na skle,když zahlídla žirafy.
Nakrmily jsme prasátka,chodily jsme asi hodinu kolem všech ohrad.
A pak jsme konečně došly k delfínům. Na to jsme se obě těšily ze všeho nejvíc.
Dali nám ryby a my jsme vešly do zóny. Jeden se jmenoval Ginni a druhý Alex.
Alex je Beth,Ginni je můj.
"Koukej on dělá otočky Rose!" začne se děsně smát a hází mu ryby.
Začnu se smát i já a najednou za sebou zaslechnu jemný smích. Otočím se a stojí tam nějaký kluk. Otočím se zpátky a protočím očima,protože poslouchat cizí rozhovory není slušné.
"Jste roztomilé." uchechtne se znova a já nereaguju,protože nestojím o to se bavit někým jiným než s mojí sestrou. Pak ale kouknu na Beth jak se baví a znovu se usměju.
"Jsem Paul." řekne sebejistě. Já se jen otočím,uculím se a zase protočím očima.
"Bylo by slušné,kdyby si mi odpověděla Rose." zděsím se. Kvaltově se otočím a zírám na něj.
"Jak víš moje jméno?" nadzvednu jedno obočí. On se jen provokativně koukne.
"Už tady nějakou dobu stojím a zaslechl jsem. Neboj,nejsem mág." pokrčí rameny a pomalu se rozejde k Bethany.
Sleduju ho s údivem. Je docela pohledný,ale jinak na mě moc nepůsobí.
"Chceš si ho pohladit?" koukne ji do očí a ona se jen rozzáří,přikývne a pomalu se ho snaží dotknout. V tu chvíli mi došlo,že tady asi pracuje.
"Bethany,půjdeme." zvýším hlas a chytím ji za ruku. On ji uchrání před mojí silou.
"Nenuť ji k něčemu,co nechce,Rose." Naprosto mě vytáčí když mě oslovuje.
"Musíme jít domů." zase mluvím na Bethany a už ji odvádím pryč.
"Ale já nechci Rosie." udělá na mě psí oči a já jí podlehnu,tak jako vždycky.
Nedobrovolně zasouhlasím a domluvím,že jdu teď do místní kavárny a že si pro ní za 20 minut přijdu.
Otočím se,zakroutím očima a dojdu tam. Objednám si Latté a koukám na ně ven z okna.
Baví se,smějí se. Bethany si ho oblíbila a mě se to nelíbí. Je oprsklý,drzý a neslušný.
Ale pravdou je,že naposledy jsem ji takhle šťastnou viděla s tátou. Vím,jak moc jí chybí. I mě chybí. Musely jsme si projít snad nejhorším obdobím života. Nemůžete vědět co to s vámi udělá.
Můžete se změnit,může to ve vás něco zlomit natolik,že se od základu změníte.
Proto se snažím jí pomáhat. Snažím se tu pro ní kdykoliv být. Vím,že to spolu zvládneme.
Probudím se z myšlenek.
Najednou se kouknu ven z okna. Jde sem. Bože ne. Já ho tady teď nechci,prosím.
"Zdravím tě Rose!" přisedne si ke mě a já jen protočím očima. Je to v háji.
