"Já tě sem nezvala." kouknu na něj a pak ven na Bethany.
"Já se pozval sám." mrkne na mě a já nad tím jen protočím očima. Otravnějšího člověka fakt neznám.
"Proč si pořád tak nepříjemná?" Já nad jeho debilní otázkou jen pokrčím rameny,ušklíbnu se a dopiju kafe.
"Tvá sestra mě pozvala k vám domů na večeři." Vytřeštím na něj oči a rozmáchnu rukama.
"To snad není možný. Zná tě ani né půl hodinky a už tě zve k nám? Neskutečný. Tak na to zapomeň." ironicky se uchechtnu a hodím po něm naprosto pohrdavý pohled.
"Takhle dlouho si na mě ještě nemluvila,bravo." mírně zatleská,já jen otráveně zavrčím a rozejdu se rychlým krokem ven k Bethany. Přijdu k ní,chytím ji do náruče a beru ji do auta.
"Rose,co to děláš?" zeptá se vyděšeně a já jí neodpovím. Na zem ji položím až za bránou zoo a zamračeně se na ní kouknu. Ona se uculí jako by byla naprosto nevinná a já pokroutím hlavou na nesouhlas.
"Ale on je báječný Rosie! Hodili by jste se k sobě!" vyjekne a koukne na mě jako na nejdražší panenku. Já jen vykulím oči tak,že mi skoro vypadnou a neskutečně se rozesměju.
"Tak to ani náhodou Beth. Ani ho neznáš.A teď upaluj do auta zlato!" ona pokývne a nastoupí si.
Já už nastupuju,skoro startuju a najednou se vedle auta objeví Paul.
Rozmáchnu rukama do vzduchu a zatřesu volantem. Proč mi proboha nedá pokoj?
On jen hodí ten svůj naprosto nevhodný pohled a otevře dveře.
"Rose,notak." Jeho pohled se z ničeho nic změní. Je takový nevinný. Takový zoufalý.
Kouknu na něj,ale jen okrajově,aby si nemyslel,že stojím o jeho pozornost.
"Zkus mě poznat a já ti dokážu,že to za to stojí." Tohle mě prostě rozesměje. Jak ten kluk může být takový? Sakra zná mě ani ne den a chová se jak při rozchodu.
"Oscare nebo jak se to vlastně jmenuješ. Doufám,že se nedivíš tomu,že nevím jak se jmenuješ,protože bych ti ráda připomněla jednu věc. Já tě prostě neznám. A vůbec by mi nevadilo,kdyby to tak zůstalo. Takže bych ti byla neskutečně vděčná,kdyby ses na noze otočil a rozešel se zpátky do svého radostného života plného zábavy a úsměvů." Trochu falešně se usměju a povzdychnu si,když pohled přesměruju dopředu za volant.
On se jen záhadně usměje a mě to začíná užírat. Já absolutně nemám tušení co za myšlenky se skrývá v jeho hlavě a co se skrývá za tím provokativním úsměvem.
"Měj se,Rose." zavře dveře,dá si ruce do kapes a rozejde se pomalým krokem zpátky do areálu.
Já si spokojeně oddychnu,promnu si obličej a po nastartování se rozjedu.
"Rosie?" zeptá se sladkým hláskem ze zadní části auta Bethy.
"Copak?" nadzvednu obočí a kouknu letmo do zrcátka na ní.
"Proč si na něj tolik zlá?" Slyším v jejím hlase zklamání a strach z odpovědi.
"Víš,Bethy..Člověka musíš znát déle na to,aby si mu mohla darovat tolik důvěry. Navíc..není mi sympatický." pokrčím rameny a v hloubi duše doufám,že jí tahle odpověd nezraní.
Ona už jen mlčí a mě to dělá starosti. Já teď nevím,co si myslí.
Dojedeme domů,už se trochu stmívá a já zaparkuju na místo. Otevřu jí dveře a ona se svým plyšáčkem kráčí domů. Je naštvaná. Poznám když je na mě naštvaná a teď stoprocentně je.
Zatím si s tím nelámu hlavu,protože moje únava přebíjí veškeré starosti.
Odkymácím se domů a uvědomím si,že zítra je neděle. Páni,už zase.
Mamku políbím,řeknu jí,že si půjdu lehnout dřív a plácnu sebou do postele.
Všechnu hygienu splním,pak se jen zachumlám do postele a poslouchám písničky s čajíkem v ruce.
