Poslední slova [TMR FF]

Minho

Newte,
nejraději bych tě zabil sám.
Jak... Jak jsi mi mohl tohle celé udělat?! Jak jsi se mohl nechat nakazit?! Pochybuju, že tohle přečteš, jak se mi klepe ruka... Ale frasně!
Vím, že bych se měl uklidnit... Ale ty nevíš, jaké to je. Byli jsme přátelé od momentu, kdy jsme se všichni objevili znenadání na Place, já jsem musel věřit tobě a ty zase mně. Jinak... To prostě nešlo.
Nesnáším tě, fakticky. Kvůli tobě mě Brenda s Thomasem viděli brečet. Mě a brečet, víš, co to je za ránu pro moje ego? Strašný.
Ale teď upřímně - vlastně ti závidím. Pozorovat, jak se Brenda s Thomasem celej den strkaj jazyky navzájem do krku a vodí se za ručičku je pěkně nechutný.
Ale... Hlavně jsi mohl zapomenout. Na všechny ty hrůzy, co se staly. V Placu, na Spáleništi i ve městě...
Buď té lásky a omluv se za mě Benovi. Tenkrát, za to vyhnání... A vlastně všechny běžce. S Thomasem není totiž řeč a na mě zbyl jen Frypan...

Tvůj,
Minho.

°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°

Mini dopis od Minha pro Newta! *ano, pořád žiju.* Snad se vám líbí. Žádný vykecávání, jednoduchost a Minhovství - o to mi šlo. Zdali se podařilo, posuďte vy.
A ještě něco - pokud máte rádi Shingeki no Kyojin (Attack on Titan) a k tomu pár Eren x Levi, koukněte na můj profil! ❤
Vote, koment a follow potěší, na profilu mám i další ff na TMR, THG nebo SnK ^^

Love U,
Enemia.