Tokyo Ghoul - Romance jedné OC

Kapitola druhá - Zpívej

Heeeeeeeeeeeeeeeeej! Už je to dlouho! No, měla jsem nějaké věci o které jsem se musela postarat, ale teď jsem zpátky v sedle~~

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

Otočila se a její zorničky se od šoku zúžili. Nemohla tomu uvěřit. Jak ji tady našel? Byla děsně rychlá, na své nohy byla pyšná. Své pronásledovatele vždycky střásla. Suzuya se usmál. Nebo ušklíbl. Nerozeznala to. A to jí nahánělo husinu.

- Ghoul-chan je teda pěkne rychlá~! – prohlásil uznalivě kluk.

- ... – couvla.

Suzuya se přestal usmívat a povzdechl si..

- Heej, myslím to vážně ghoul-chan, chci si poslechnout tvůj zpěv.

Konečně se mu dostalo nějaké reakce. Prudce zakroutila hlavou. Zjevně insepktor Bazurou nelhal když mluvil o tom jak moc je stydlivá.

- Ale no taaak~ Ghoul-chan! Zpívej, zpívej~! – skandoval Juuzou popřitom jak k drobné dívce pomalu přistupoval blíž a blíž.

Udělala ještě jeden krok do zadu. Najednou si ale uvědomila, že pod její nohou nic není. Couvala tak dlouho až se dostala k okraji střechy. Doteď si toho nevšimla. Až moc se bála toho co s ní vyšetřovatel udělá až se k ní dostane.Samozřejmě, že stratila balanc a ucítila jak se její tělo převažuje dozadu. Pád ze střechy. Pevně zavŕela oči a psychicky se připravila na tvrdý náraz na zem. Ale nic necítila. Tedy až na... Koyami otevřela oči a zjistila, že Juuzou ji drží pomocí jedné své ruky za zápěstí. Díki tomu ještě nespadla. Pořád ale byla vyděšená. Možná ji chtěl dát nějakou naději a pak ji plánoval pustit? Její telo bylo nakloněno dozadu a její nohy byli na hraně střechy. Jestli by ji pustil. Určitě by spadla. Doslova měl její život ve svých rukou.

- Měla by sis dávat pozor, ghoul-chan~ - ušklíbl se.

Dívka suše polkla pokoušejíc se dostat zpátky na střechu. Juuzův úškleb se zvětšil a kluk jí prudce vytáhnul zpátky. Možná až příliš prudce. Dostal ji zpátky na střechu, to ano, no díki přehnanému množství síli, kterou do zatáhnutí vložil, oba ztratili rovnováhu a díki tomu oba skončili na zemy. Když se nadzvedla, pořád ji držel za zápěstí.

- Huh? Ghoul-chan ale vůbec není těžká.. Hmm..~ - pomyslel si nahlas mladík, zatím co Koyami nevědela, zda se má stydět nebo být vyděšená.

Rozhodla se pro první možnost. Ležela přímo na něm, její tvář jen centimetry od té jeho. Bleskově vstala a on byl taky tak hned na nohou. Zjevně ale neměl v plánu její ruku pustit. Počkat... Ruku?? Uvědomila si, že její dlaň je teplá a tak její oči zabloudili dolů na její ruku. Zrudla jako rejče. Kdy ku**a pustil její zápěstí a chytnul jí za dlaň?!!! Juuzou se na její reakci opravdu hodně bavil. Jo, byla neskutečně stydlivá a zjevně se nikdy nedostala do blízkého kontaktu s mužem. No, to samé ostatně platilo I pro něj. Alespoň to, co se toho blízkého kontaktu týče.

- P-pusťte mně.... – zatahala za svou ruku ale bez výsledku.

- Whoa! Ty na mně mluvíš! Dobře, dobře~ - usmál se, plně ignorujíc její prosby.

- P-prosím, pusťte mně... - její hlas stejně jako celé její tělo se chvěl strachem.

- Ani náhodoooou~ - prohlásil zpěvavě.

- ... – koukla se do země. Co se s ní jenom stane?

- Konečně jsem tě chytnul, nepustím tě tak snadno, ghoul-chan. No, tedy pokud...~