Duše

Mrcha

„Sednout!" zpražila mě pohledem. Na takový tón nejsem zvyklá moji rodiče se mnou nikdy takhle nemluvili. Vyjadřoval pohrdání, posměch a hlavně to že nade mnou má plnou moc. Stála jako stráž, celkem krátké vlasy stažené do culíku a její malé hnědé oči vypadaly zpod brýlí ještě hůř než bez nich. Naskakovala mi z ní husí kůže. Přece si ale nemyslí že mě zlomila to ani náhodou. Radši se na malé židli napřímím a čekám co z ní zase vypadne za přednášku o úctě a slušném chování. „Tohle už dál nejde! Jsi drzá na vychovatelky na kuchařky uklízečky na hosty prostě rozmazlený fracek!" Tak tohle není tak docela pravda až na tu dnešní scénu jsem jen napomenula kuchařku že přesolila polévku, vynadala jsem pokojské protože v pracovní době patnáct minut volala se svým přítelem a co se týče mých vychovatelek jak jim teta s oblibou říká tak ty nenávidím. Nejsou to vychovatelky mají mi pomoct vyrovnat se se ztrátou rodičů a sestry, navíc jí zřejmě nedochází že tenhle hotel zdědila jen díky mé matce a to jen do té doby než mi bude 18. Štvalo ji že já si to moc dobře uvědomuju. Co by z ní bylo bez její sestry? Nejspíš obyčejná pokojská. Stále jsem mlčela a přemýšlela jak je vlastně ubohá a trapná. Upírala na mě pronikavý a nepříjemný pohled kterým mi docela jistě naznačovala že si o mě myslí to samé. Nakonec si sedla za stůl a konečně promluvila. „Můžeš mi nějak vysvětlit tu scénu v jídelně?!"Mlčela jsem nebylo co dodat. „Aha takže ty se semnou odmítáš bavit! Možná jsem tě měla nechat v tom sirotčinci tam by si s tebou už poradili ale..." „Ale na to už je pozdě, teď mě máš na krku už navždy tetičko!" skočila jsem ji do řeči a na poslední slovo dala pořádný důraz. "Ne tak úplně. Myslíš si že jsi vyhrála ale to se pleteš! Po prázdninách nastoupíš do internátní školy pro nezvladatelné dívky jako jsi ty!" tím mě úplně odzbrojila, taková škola je jen jedna. "Nikam nepojedu nechci se stát řeholní sestrou a donekonečna klečet před křížem a odříkávat stupidní modlitby!" zasyčela jsem na ni. "Obávám se že máš smůlu. Přihláška je poslaná a záloha zaplacená není cesty zpět!" škodolibě se usmála a já cítila jak se mi do očí derou slzy. "A co Andy!" to jediné co mi po mámě a tátovy zbylo kromě hotelu byla fenka Andy. Daly mi ji k 12 narozeninám. "Zítra ji odvezu do útulku, jako trest za ten dnešní výstup v jídelně!" trvalo mi chvilku než mi došlo co teta řekla. " Tohle nemůžeš nic jiného mi po našich nezbylo! To nesmíš Andy je má! Já se jí nevzdám!" začala jsem na ni hystericky křičet a rozběhla se k jejímu stolu jako kdybych ji chtěla zabít. "Mladá dámo, okamžitě si sedni! Nedovolila jsem ti vstát." Její tón byl tak autoritativní že jsem okamžitě poslechla. "Když už jsem ti řekla vše podstatné ohledně tvé budoucnosti přejdeme k tvému trestu." cítila jsem se tak malá a bezbranná. Mohla mi udělat naprosto cokoliv až nyní jsem si to pořádně uvědomila. "Půjdeš semnou za tím manželským párem a řádně se jim omluvíš oni pak rozhodnou o tvém trestu za to jak jsi je urazila, a co se týče těch rozbitých talířů až do konce prázdnin budeš v kuchyni po obědě umývat nádobí. " Vyhrála. Můj život je v troskách. "Já čekám!" "Ano tetičko udělám vše jak chceš." tím jsem to považovala za uzavřené a chystala jsem se k odchodu. "Počkej půjdu s tebou. Chci se osobně přesvědčit že se našim hostům řádně omluvíš!" Sejít do přízemí pro mě bylo těžší něž kdykoliv jindy, nechtěla jsem ani pomyslet co si ten staromódní pár vymyslí za trest. "Pohyb!" popoháněla mě má nesnesitelná teta. Pár čekal na recepci. No super všichni hosté sedící u baru vedle budou mít divadlo zadarmo a já mám být hlavní role. Tlustá žena mě zpražila nenávistným pohledem. Měla fialové celkem staromódní šaty, podobné se nosily za mládí mé babičky, i když tady chodily všichni až moc slavnostně jak se na pětihvězdičkový hotel sluší. A její manžel stál jako maják krok za ní. Vážně povedená dvojice paní tlustá a celkem malá a pán hubený a vysoký. Předstoupila jsem před ně, "Má matka nebyla děvka!" Když jsem to vyslovila teta se na mě překvapeně podívala. " Co jsi to řekla?" "Má matka nebyla děvka!" zopakovala jsem ještě ostřeji než předtím a stále jsem se dívala na ten komický pár. Teta to asi pochopila protože šla za tou ženou a začaly si povídat. Cítila jsem se tak slabá. Konečně se teta otočila, " Můžeš se omluvit!" při pohledu na spokojený pár jsem se rozhodla odporovat víc už mě teta zničit nemohla. " Ne! První ona!" ukázala jsem na ni "Takhle se o mé matce vyjadřovat nebude!" teta vypadala nasupeněji než obvykle zřejmě to byli vážení návštěvníci. "Nic takového jsem neřekla." ozvala se konečně ta tlustá žena "Jistě že ne!" přitakával ji manžel. „Na rozdíl od tebe máme slušné vychování." Teta bez dalších řečí ukázala na zem. "Ne!" nehodlala jsem se smířit s tím že si před nimi mám kleknout. Přistoupila ke mě a dala mi pohlavek potom znovu ukázala na zem. „Ne!" Tlustá žena se uraženě podívala na manžela a ten jí nabídl rámě. „Okamžitě odjíždíme!" řekl její manžel a chystali se k odchodu. „Počkejte, dám vám 50% slevu na pobit a dvoudenní vstup do sauny a bazénu zdarma." snažila se je zadržet teta. „Jdete na to dobře slečno, ale já stále čekám na omluvu od vaší neteře." otočila se k ní tlustá žena. „Vaneso! Okamžitě se omluv dělej!" začala mi dávat jeden pohlavek za druhým, byla jako smyslů zbavená šelma která chce dosáhnout svého cíle. Nechtěla jsem být mlácená do nekonečna takže jsem klekla a začala ze sebe soukat omluvu. "Omlouvám se za své nevhodné chování." Stále jsem se dívala do země jako správný provinilec. Mlčeli. Chtěli snad něco víc? Nikdy jsem se nikomu neomlouvala za to že jsem na něj vylila polévku a hodila pár jahodových knedlíků takže jsem nevěděla co dodat. " To co jsi provedla bylo velice nevhodné, proto jsme se s manželkou rozhodli, že s námi pojedeš do Brna kde nám uklidíš sklep našeho starožitnictví společně s naší prodavačkou. Jestli souhlasíte slečno Martínková?" Teta byla zřejmě moc spokojená s tím jak mě ten vychrtlí chlapík odsoudil. "Samozřejmě jak víte náš hotel si odnedávna zakládá na spokojenosti vážených hostů asi jako každý. Jak dlouho tam Vanesa bude?" chce vědět na jak dlouho se mě zbaví. " Tak tři dny. Snad to stihnou." zkazila tlustá paní tetě představu že by se mě zbavila na delší dobu. "Pojedeme za týden." řekl vychrtlí pán, nabídl své manželce rámě a bez pozdravu odkráčeli pryč. "Takže tys prostě zase musela předvést jaký jsi rozmazlený spratek který nikoho neposlouchá že?!" Teta byla zase naštvaná už abych byla pryč nakonec to bude lepší než s ní. "Jen s tebou ztrácím čas ty svině jedna malá." Odešla! Konečně odešla. Rozběhla jsem se k sobě do pokoje, ne spíš do komůrky pro služku. Z mého krásného sluníčkového pokoje se stal pokoj pro rozmazlené dětičky našich hostů. Nechala mi jen jednu panenku. Moje komůrka byla až úplně nahoře. Byla krémově vymalována, dřevěná skříň, stůl, dvě židle, noční stolek, polička a postel. A to nejcennější co mám obraz rodičů a sestry, a taky šperkovnici mám v ní všechny drobnosti které mi matka se sestrou odkázaly. Komůrka má i jednu výhodu a tou je střešní okno kterým se dá vylézt na střechu. "Au!" Byla jsem tak zabraná do úvah o mé komůrce že jsem si nevšimla dcery správkyně hotelu Emily. Ležela rozpláclá na schodech. "Omlouvám se Emily." pomohla jsem jí vstát. " To nic pospíchala jsem. Volá mě tvoje teta." posmutněle se dívá do země. " Stalo se něco?" vyzvídám. "Jen malá nehoda." začíná plakat. "Emily už zase?!" má teta je velmi přísná a za rozbité nádobí Emily už několikrát trestala. "Vaneso já se bojím. Minule mi řekla že mě zbije pokud rozbiju další nádobí a doma to bude ještě horší. Bojím se." teď už jí slzy tekly proudem a kapaly na červený koberec. Vytáhla jsem kapesník a podala jí ho jemně se na mě usmála. Bylo mi jí líto. Její matka ji donutila jít na brigádu právě sem, aby jí měla pod dohledem. Je velmi přísná. "Mě už zlomila." pronesla jsem skoro neslyšně. Vytřeštila na mě oči. " Cože, tebe? Jak?" "Po prázdninách nastupuju na internátní školu pro nezvladatelné dívky, zítra odveze Andy do útulku, celý zbytek prázdnin budu mít po obědě službu v kuchyni a za týden jedu uklízet sklad nějakého starožitnictví do Brna. Super co?" Vypadala že nemůže věřit vlastním uším. Prostě tam stála a hleděla na mě s otevřenou pusou, má nejlepší kamarádka. Jeden z mála lidí kterého jsem ještě zvládla mít ráda. Přišla jsem už skoro o vše a měla jsem přijít i o ni. Bůh mě nenávidí! Jen tak jsme tam stály několik minut. Pak jsem ji objala. " Neboj se tebe nikam poslat nemůže a rány se zahojí hlavně se jí nepodrob moc rychle." políbila jsem ji na čelo. Kamarádka zhluboka vydechla a sešla posledních pár schodů. Teď už jen recepce, dlouhá chodba a bude na místě. Jsem sama zvědavá v jakém stavu ji najdu u večeře co jí ta Mrcha může udělat? By mě velice zajímalo kdo jí prásknul. Nikdo se nemusel dozvědět že rozbila nádobí. Konečně jsem došla do své komůrky. Sedla jsem si na postel a zvedla hlavu k obrazu. Při pohledu na něj jsem se rozplakala. Maminka měla krásné modré šaty, slamák a žabky. Její krásné blonďaté vlasy vlály ve větru. Tatínek ji držel kolem pasu měl modrou károvanou košili a šedé tříčtvrťáky. A potom moje starší sestra v nádherně žlutých šatech. Měla se vdávat. Její nastávající krátce po tom neštěstí spáchal sebevraždu. Neunesl to. Svalím se na postel a hystericky brečím až nemůžu popadnout dech. "Maminko! Prosím vrať se mi!" šeptám do polštáře. "Karolíno, Tati proč jste mě tu nechali samotnou!"