Pomsta V Beacon Hills *Dylan O'brien*

Narozeniny a nepříjemná situace

Pořád pohled Scotta

Následující dny se mi pořád vyhýbala. Uběhly 2 dny, 3 dny. Dokonce i týden a pořád nic, už jsem se ji chtěl vkrást do domu ale svatý anděl mi pomohl.

"Takže..dnes píšete ve skupinách..jste rozdělení podle..koukám podle ničeho..kouč..to rozházet jak se mi zachtělo" prohlsila profesorka a rozdělila nás do skupin.. A hádejte s kým jsem byl? S Beth takže toho musím využít...

"Ahoj Beth" řekl jsem a sedl si vedle ni.

"Ahoj" řekla dívala se na své ruce doufajíc že odejdu...

"Posliš..když..no..v ten den co jsem tě polybyl jsem si všimnul že máš něco na krku a.." začal jsem svůj proslov ale ona se mi koukla do očí a tím me umlčila..

"Prosím ne" šeptla a odešla ze třídy..

Pohled Beth

Utíkala jsem domů. Nemůžu být po jeho boku, trápí mě že jsem se k němu minule tak zachovala..

Po tváři se mi zakutálely neposedné slzy. Avšak jejich množství stupňovalo..

Domů, jsem doběhla docela rychle, vyběhla jsem do pokoje a zachumlala se pod peřinu. Tak moc mě to trápí..teď by mi pomohly rodiče..ti tu semnou nejsou.

-
-
-

"Takže jsi doma protože ti bylo blbě" objasňovala si situaci Sisi s překříženýma rukama na prsou.

"Ano" řekla jsem zhrouceně a položila si hlavu na pult od kuchyně..

"Tak se jdi osprchovat..na zítřek te omluvím..." řekl a Sisi a vzala si telefon do ruky..

Šla jsem se tedy osprchovat protože mi fakt nebylo nějak dobře..hmátla jsem po bílém ručníku a položila ho do umyvadla abych na něj ze sprchy dosáhla.

Než jsem se začala vysvlikat. Všimla jsem si že mám něco rudého na krku..šáhla jsem na to a začalo mě to nehorázně bolet..

Sprchu jsem pro jistotu vynechala a oblékla se do heboučkého pyžama. Sisi poprosila ať mi udělá čaj a lehla si k počítači, zapla jsem si PLL a koukala..

Občas za sledování a popíjení čaje jsem zasténala bolestí takže jsem to nemohla vydržet a vzala si paralen.

Po hodině jsem to vypla a šla spát.

Morning 🌕

Ráno mě zvedl ze své postele zvonek hlavních dveří. Rychle jsem tedy slítla po schodech a otevřela. V nich stál pošťák a dal si obálku, podepsala jsem mu důležité věci a zavřela..

Když jsem roztrhla obálku zdesila jsem se obsahem. Všude byly třpytky které se mi jako právě Fletcherove vysypaly na zem.

Poté jsem šáhla po obálce a otevřela ji.

Ahoj Beth, timto dopisem bych ti chtěla popřát vše nejlepší a jestly ti je dobře tak ve škole na tebe čeká překvapení..

Dočetla jsem psaníčko a někdo, tím někdo byla Sisi mi zakrila oči.. Já se následovně otočila a objala ji, "První narozeniny bez rodičů" šeptla jsem ji do ramena a měla jsem stochutí brečet.

"Do té školy půjdu" řekla jsem po 5ti minutovém objetí a vyběhla schody fi mého pokoje.

Na sebe jsem si vzala černé džíny s bílým trikem a přes to černou mikinu. V zrcadle jsem zkoumala případné nedostatky. Když jsem žádné nezpozorovala tak jsem sebrala zase schody dolů k Sisi

"Odvezeš me?" zeptala jsem se když jsem si obouvala.

"Ale jaasneee" řekla, objala mě okolo ramen a společně jsme šly k autu.

-
-
-
"Ale, slečna Fletcherova..už vám je líp?" zeptal se mě pro mě už známý kouč..

"A víte že jo" pobavila jsem se nad mojí odpovědi a sedla si za Liama..

Za ten týden tady se s ním bavím asi nejvíc..je hrozně milej.

"Co se stalo?" zeptal se Písm po mém usednutí do lavice..

"Co by..bylo mi špatně" řekl jsem a znovu zasténala bolesti v krku.

"Děje se něco?" zeptal se vyděšeně a pohladil me po ruce..

Darovala jsem mu ten nejhezčí úsměv a řekla te je vše v pořádku, i když nebylo

-
-

"A já mu vrazil do držky" dopovídal mi příhodu s opilcem který ho údajně měl napadnout..Jako věřím mu ..to ano, ale tak zakra je to Liam Dunbar..

"Super" řekla jsem a začala otevírat skříňku. "Ježíš po čke j.." vykřikl Liam ale na mě už začaly lítat balónky a hrát písničky..

"To ty a Sisi?" zeptala jsem se když jsem je všechny nastrkala zpět do skříňky..

"Jaksi ano..." řekl a mikl rameny a společně se vydaly na oběd...

-

"Počkej tady jdu nám pro pití" řekl a nechal mě usednutou v lavci s jídlem od Sisi..

Když jsem uviděla Scotta který teprve šel hledat stůl pro oběd mě nehorázně mě začal pálit krk..

Viděla jsem jak mě běží jak Scott tak Liam, já už jsem upadala do bezvědomí..

"Ahoj zlatíčko" řekly nějaké osoby predemnou ale já je nemohla kvůli velkému světlu který mi svítil do očí rozeznat. "Kdo jste" zeptala jsem po té co se ke mě blížily.

Rychle jsem zamrkala a byla jsem na nějakej jiném místě..

Aifelova věž? Moje sestřička? Něčí křik který na me křičel mým jménem..počkat. Mé jméno? Jak se jmenuji?

"Ahoj Bethany, koukala sem se na tebe z tvého oblíbeného místa. " říkala má sestřička a já jen tak tak slyšela poslední slova její věty.

Padala jsem z obláčků až jsem spadla, vyrazilo mi to dech..nemohla jsem dýchat. Jediné co mi bylo jasně bylo mé jméno.

Bethany..

Tadáááá.....další část vyjde určitě dneska ale nechtěla jsem prodlužovat tuto část..pojedu autobusem a budu se příšerně nudit 😊omlouvam se za caste chyby, vsak by to uz po mě přečtete...už mám 10 přečtení takže to je docela super ale budu ráda když tuto knížku sdilite..love you ❤❤

💓 Sí jů sůn 💓