Pomsta V Beacon Hills *Dylan O'brien*

"V tom případě ona je poslední a ty jsi ten kdo nás může zachránit"

Procházela jsem se v chladném lese. Můj levý bok byl celý modrý od kopance. Moje nohy toužily po teple stejně jako prsty mých ruk. 

Na rameni jsem ucítila ruku. Otočila jsem se a spatřila Stilese. Rukou jsem věřícně máchla před sebou ale v hlavě věděla že to je přízrak. Klučina se následně po mém dotknutí proměnil v prach.

Kolena se mi podlomila a já skončila na zemi. Byla jsem celá promrzlá. Nedokázala jsem si představit že tohle ze mě stalo po jejím kopnutí. Po tváři se mi kutálely slzy a že jich taky bylo...

"Beth?" šeptl známý hlas. Klekl si před mě a vzal mě do náručí. Byl to Derek, vzal mě do náručí a nesl mě k němu do úkrytu? Pujčil mi mikinu. Zabalila jsem se do deky a usla.

-                                                                                                                                                                                                     -

Probudilo mě silné bolení hlavy. Bylo okolo 4 ranní.

"Co se včera stalo" zeptal se Derek když jsem si sedla.

"To by bylo na dlouho" šeptla jsem a vyndala si mobil z podpolštáře. 

Prstama jsem přejela po displeji a rozklikla internet.

Dívka která ovlivňuje lidi.

Přečetla jsem si název informace na chromu. Omylem jsem na to klikla a otevřela se mi další stránka.

Chtěla jsem sice tu stránku zavřít ale popisek mě znepokojil

Její oči ovlivňují spoustu lidí a její pokožka člověka těžce zraní.

Všechny podmínky Malii splňují ale Stilese jako přízrak si nedokážu vysvětlit.

"Kde je Deaton?" zeptala jsem se Dereka

"Proč?" vzhlédl ke mně a následně si stoupnul

"Máme tu děvku" řekla jsem a mikla rameny                                                                                                         

-                                                                                                                                                                                                     -

"Co se děje?" zeptal se Scott když nám otevřel dveře kliniky. Dovnitř jsem se vtrhla jako vítr.

"Kde je Deaton? Do školy k nám přišel kojot a jde po Stilesovy .." rozkřikla jsem se a hledala Deatna.

"Za chvíli by mněl přijít, hlavně se uklidni" řekl Scott a posadil mě

"Já nejsem rozčílená" křikla jsem.

 "Za prvý jsem neřekl že jsi rozčílená a za druhý ani jste se Stilesem nechodili. Nebo snad jo ?" objasnil Scott a posadil se taky. Derek seděl už dávno, je línej a nechce se mu stát..

"ahhh...to je tak složitý. A to i pro mou hlavu.." řekla jsem a vstala ze židle.

"A co chceš jako dělat?" vyhrkl Derek a rozmáchl rukami

"Co se děje ?" zeptal se přicházející Deaton 

"To bych chtěla taky vědět" šeptla jsem a ukázala jsem mu článek

"Jak můžeš vědět že to je pravda?" zeptal se a položil si bundu

Přišla jsem blíž k němu a vyhrnula si triko. Byla to modřina která krvácela. 

Deaton se vyděsil a já viděla jak Derek se Scottem si daly ruku před pusu. "Tohle je..." šeptl. Říkala jsem si co se děje a to asi i Deaton který mi řekl ať si lehnu na lehátko.

Na pusu mi dal přístroj který vypadal jako takový to na astma. Mám s tím skušenosti... vzduch který z něho čoudil jsem musela dýchat

Deaton mi na předloktí do tepen vstříkl nějaké sérum. Cítila jsem v sobě zranitelnost a o mnoho míň síly než jsem měla. Zvedla jsem ruku a koukla se na ni. Byla tenká, studená a bílá.

Sedla jsem si a koukla do zrcátka. Byla jsem celá bíla a rty jsem měla namodralé.

" Proč?" pískla jsem, byla jsem celá oslabená..kluci se smutně koukaly a Deaton mi začal vysvětlovat podrobněji situaci.

"Určitě víš že s tímhle vším začal Scott" začal a koukl na Scotta. "Ahoj" zamával najednou radostně, dále už pokračoval dál Deaton.

"Tohle všechno se už stalo před 17ti lety a teď se to opakuje. Nejdřív to je vše v pohodě ale potom se to obrátí ve zlo.Hrůzní doktoři, kojoti.." ukončil proslov 

"Deatone ale hrůzní doktoři tu už jsou" řekl Derek

"V tom případě ona je poslední a ty jsi ten kdo nás může zachránit" ukázal na mě Deaton. Já si povzdychla a Koukla sem se nahoru do jeho očí.

Viděla jsem strach ale i důvěru. Nezklamu ho. Budu bojovat..