Fally Fally Falls [GF ff]

Před spaním

16:24
Fajn. Fajn. Faaaaaaaaaaajn.... TO JSEM FAKT JEDINÝ NORMÁLNÍ V TÉHLE RODINĚ?! O_O CELÁ MOJE RODINA JE DIVNÁ!
Moje máma měla celou dobu u sebe vystřelovací hák a když jsme dojeli, prostřelila nás oba oknem! SKORO JSEM DOSTAL INFARKT, MAMI.
Mojemu strýcovi to ani trošku nepřišlo divné, jmenuje/přezdívkuje se teda Dipper protože má na čele velký vůz a absolutě nóbl gigantické sídlo a moje máma řekla, že má přátelé na dobrém místě, takže je asi mafián bo co a taky řekli "plác plác", když se objímali! Manželka mojeho strýce (mohl bych jí říkat teta Pacifika, nah...) nevypadala, že by jí to nějak moc vzrušovalo, takže se to děje asi často a moje sestřenice, Vendula... JÍ SE LÍBÍ SVETRY MOJÍ MÁMY A ROZFLÁKALA VÁZU, KDYŽ SI HRÁLA S JEJÍM VYSTŘELOVACÍM HÁKEM! WTF?! No... Řeknu vám, ty dvě si budou rozumět. Jsou obě trhlé. Takový... Nah... Tým trhlosti? .-.
Tak teď trochu víc informací o nových lidech, nom...
Strýc Dipper vypadá docela jako intoš. Je fajn poznat chlapa, podle koho mám jedno z prostředních jmen... Docela dlouho jsem si myslel, že mám tak divné jméno, aby mě mamka mohla vydírat před mojima kamarádama. Mimochodem, zajímalo by mě, jestli se tak opravdu jmenuje. Dipper má brýle a tvar hlavy až neskutečně podobný mamce. Má hnědé vlasy, hnědé oči... Jsou si fakt hoooooodně podobní. Nakonec, jsou to dvojčata, nemám se co divit. Zmizel s mámou hned potom, co jsme přistáli. Někdy ho zkusím upozornit na ty útesy. Jenom doufám, že se mi nevysměje nebo tak nějak. Uh... A taky řekl, že se mu líbím.... Děsivé. O.o
Pacifika má modré oči (taková ta studená modrá) a pravděpodobně odbarvené, rovné vlasy. Sundala Vendu ze skříně a sebrala jí hák, který vecpala mě. Proooč? Já tu věc nechci! Bojím se jí! Aaa... Nakonec je tady právě Vendula, moje sestřenice. Má taky modré oči (ale trochu tepleji modré, takové... Já nevím, není to fuk? Proč to vůbec popisuji? ._.) a dlouhé, hnědé, trochu zakroucené vlasy. Nebo je prostě neučesaná, kdoví. A deníčku, ta holka je TRHLÁ! Buť má v krvi drogy nebo se pěkně praštila do hlavy, jinak si to neodůvodním. ....a nebo se s tím narodila. :D neříkal jsem náhodou, že nechci nikoho urazit, dřív než ho skutečně poznám?...
Nah, po tom, co máma a strýc zdrhli z toho pokoje, ve kterém jsme přistáli, zůstal jsem sám s Vendy a Pacifikou. Potom jsme šli dolů k autu (Vendula celou dobu poskakovala) a vzali moje a máminy věci. Teď jsem ve svém pokoji, relativně vybalený, řekl jsem, že jsem unavený, tak mě nechali, že dolů snad trefím. Vsadil bych se, že cestou zabloudím.
Můj pokoj je takový... hezký. Má balkónek a hrozně hezký výhled, jde z tadyma vidět celé městečko a hlavně ty UFO-skály... A má tmavé záclony, stůl (s šupletem plným psacích potřeb... O.o), skříň, hrozně pěkný chlupatý koberec, nemá na stropě žádné plísně ani praskliny, narozdíl od našeho bytu, a letišťo-postel s děsně tvrdým polštářem. Právě teď přemýšlím nad tím, jestli se mám ještě ukázat nebo rovnou půjdu spát... Já vím, je půl páté, ale já fakt moc nespal a v autě to bylo pěkně mizerné. Pěkně blbý plán, když nad tím tak teď přemýšlím, hmmm...
Já mám teda problémy. ._. Mohl bych to vypsat v bodech, nah.
1. Ty útesy vypadají, že jimi proletělo UFO.
2. Můj strýc je možná mafián.
3. Můj strýc má divné jméno.
A teď... Asi jdu spát. Jsem fakt že unavený a nechce se mi bloudit po baráku a hádám, že mě půjde někdo vzbudit. A začína se stmívat. Počkat, ne stmívat. Zatahují se mraky. Bude pršet... Další důvod, chci tu bouřku zaspat. No, kdybych byl vzhůru moc brzo, alespoň naopak budu mít čas bloudit. Kdoví, možná najdu nějáké zbraně nebo mafiánské obleky nebo mrtvolu nebo... To zní, jakobych tomu vážně věřil. :D nom, dobrou noc!

Alex zavřel sešit a propisku zastrčil za obal. Posadil se a trochu se rozhlédl, vyhledávající nejbližší odkladnou plochu. Stůl byl na druhé straně místnosti a noční stolek byl u jeho noh. Oboje bylo moc daleko.
Zaksichtil se a pokusil se zastrčit sešit pod polštář, ale na něco narazil. Zmateně ho zvedl a chvíli zíral na nově objevenou, nenápadnou, zelenkavou knihu, kterou odkryl.

Po chvíli se vzpomatoval a bez většího přemýšlení ji vzal. Opřel se o stěnu a potom ji s téměř posvátným výrazem otevřel na první straně. Na druhé straně desky byly dva řádky, jeden nahoře a druhý úplně dole, a potom řada znaků, které neznal. Začal pro sebe potichu číst.

"Všechno je možné." přeletěl očima tu první větu, potom šifru, kterou se ani nepokoušel rozluštit, zatím, a potom se jeho oči přisály na další, respektive poslední řádek.

"Pro Alexe Pinese od...?" chvíli se zasekl a zkoumal znak borovice za slovem 'od', pečlivě nakreslený stejným modrým perem, jako zbytek. Potom knihu pečlivě prolistoval, jestli tam nebude víc informací, ale nic. Ten neznámý mu daroval úplně prázdnou knihu, jenom s heslem, tajemnou šifrou a věnováním. Alex natáhl nohy, zaklapl knihu, podíval se do stropu a hluboce vydechl. Možná na něj opravdu čeká dobroudružné léto. Nebo... Má při nejmenším něco, nad čím by mohl přemýšlet, záhadu, kterou může luštit. Bylo to šílené, to musel uznat.

Položil knihu vedle sebe a vzal si deníček. Tohle stálo za zapsání.

16:36
Když jsem uklízel deníček, něco jsem našel. Ten polštář byl moc tvrdý, protože pod ním byla kniha! Prázdná kniha s věnováním mě a od... Uh... Znaku borovice. O.o a taky tam byl nápis "všechno je možné" a šifra! Někdo mi dal prázdnou, tlustou knihu! Taaakže, hádám, že soupis mojich problémů, ehm, aka soupis záhad a divných věcí se rozšiřuje!
4. Kdo mi dal tu knihu? Kdo je "Borovice"?
5. Proč mi dal tu knihu?
6. Co znamená ta šifra?
Ale sakra, já ten znak už někde viděl! Musel jsem! Jsem si na 98% jistý, že jsem ten znak někdy předtím viděl! Ale kde? A kdy?! Co když je to znak nějáké tajné společnosti, která mi vymazala vzpomínky, které se mi teď vrací? To by bylo husté! A šílené! Hustě šílené! Asi se vykašlu na spaní a půjdu dolů zkontrolovat nenápadně všechny rukopisy v rodině, protože... Jsme přece Pinesovi, ne? Jakože Pinetree, borovice... Takže je víc než pravděpodobné, že to byl někdo z nás. I když... No... Když ty dveře jsou tak daleko... D: Neee, nikam nejdu. Zítra je taky den... Pokud teda přes noc neumřu nebo něco takového... I když, to by ten den byl taky, akorát beze mě. Kdybych ale umřel, tak by mi bylo na nic, že je den, když nad tím přemýšlím. Jdu spát, přehřívá se mi mozek. A v oblečení, aby to vypadalo jako nehoda, že jsem usnul, aby nikdo nemohl mít blbé kecy. Hah, jsem tak chytrý. Dobrou noc, deníčku!