the right and only way to love ; short story

:l:

"Pamatuješ na toho kluka, jak se ti líbil tak půl roku zpátky?"

"Ethana?"

"Jo, toho. Tak teď jsem ho viděla, jak vychází s kina a drží se za ruku, a to se podrž, s Nickem Adamsem z Finnleyovky."

"Počkej, to vážně?"

"Vtipkovala bych o něčem takovým?"

"Tak to je trefa. V tomhle já štěstí prostě nemám. Ale aspoň že jsou šťastní."

"A víš, k čemu je tohle skvělá příležitost?"

"Ruth, jak dlouho ještě budeme tu lásku řešit?"

"Tys byla ten, kdo si stěžoval, že jí nerozumí!"

"Nestěžovala jsem si, jen konstatovala. Ale fajn, co přesně chceš vědět?"

"Cos cítila k Ethanovi, ještě než jsi zjistila, že kope za druhej tým?"

"Vídala jsem ho na anglině a bižuli a zdál se chytrej. Navíc se pořád na všechny usmíval a pomáhal mi s úkoly. Jednou mi dokonce zvedl učebnice, když do mě ta kráva Nancy strčila. Nejdřív jsem si to ani neuvědomila, ale pak jsem ho začala víc pozorovat, všímat si, co dělá. A vždycky jsem se u toho culila jak blázen. Byl to takový příjemné hřejivý pocit, co trochu ochladl, když jsem ho neviděla delší dobu. Nikdy jsem s ním totiž pořádně ani nemluvila. Je těžký si tak nějaké pocity udržet."

"..."

"Ruth?"

"Promiň, jen jsem se zamyslela."

"A co si o tom myslíš?"

"Žes zažila lehký nádech lásky. I když jen platonický."

"Jako by to byla moje vina."

"Není. Ale příště to zkus říct. Mohla ses toho pocitu zbavit už dávno, kdybys věděla, jak se věci mají."

"Ale... mně se ten pocit docela líbil."

"Drahá Audrey, myslím, že konečně začínáš chápat to velké něco."

"Velké něco?"

"Lásku, má milá. Lásku."