the right and only way to love ; short story

:e:

"Nikdy jsi nepopisovala ty."

"Lásku?"

"Ne lásku. Ten pocit lásky. Tvůj pocit lásky."

"Musím se ti k něčemu přiznat, Audrey."

"K čemu?"

"Tohle všechno, tvé popisy, vlastně pochopení svých vlastních pocitů, to všechno mělo jeden jediný důvod."

"A jaký?"

"Abych mohla mluvit já a tys mě nepochopila špatně."

"O čem to mluvíš?"

"Miluju tě, Audrey. Už dlouho. A není to jako když ti chutnají sušenky. Nebo jsi poblázněná do basisty. Ani daleká láska k vlastní matce. Není to útěk k hudbě, není to zalíbení v pěkným klukovi. A není to ani sourozenecká rivalita, kterou vlastně ukazuješ, jak moc bráchu obdivuješ. Je to láska s vůní skořice, vůní tvých vlasů. Je to láska šedé bouřlivé oblohy, barvy tvých očí. Já to láska té trapné staré písničky, kterou jsem žraly ve druhý třídě. Je to láska tak složitá a nejasná, že ji vlastně nerozumím ani já sama. Ale ty už víš, že ji stejně pochopit nejde. Takže... jsem jen chtěla, abys o ní věděla."

"..."

"..."

"Mluvíš teď vážně, Ruth?"

"Jo."

"Smrtelně vážně?"

"Nejsmrtelněji."

"Takže můžu mluvit zase já?"

"Posluž si."

"..."

"..."

"A víš co? Ten tvůj proslov byl až moc dobrej, takže cokoli bych těch řekla, by mě akorát jen ztrapnilo. Můžu ti dát prostě pusu?"

"Pusa zní úžasně."