the right and only way to love ; short story

:o:

"Ten idiot to udělal zase."

"Kdo, co?"

"Můj debilní bratr. Prohrabal mi celý pokoj, aby našel jeden vinyl, co mi půjčil, ale předem mi nic neřekl. Vážně mě štve, že mi sahá na věci, aniž bych o tom věděla."

"A řeklas mu to?"

"No jasný, ale myslíš, že bude někdy poslouchat rozkazy od mladší sestřičky? Někdy ho fakt nesnáším."

"Vážně?"

"No, ne úplně nesnáším. Je to můj brácha."

"A co to znamená?"

"Byl tu, když jsem se kvůli něčemu trápila. Postavil se za mě, když jsem se hádala s mámou nebo tátou. Půjčuje mi cédéčka a desky, i když nemusí. Podniká se mnou šílenosti, o kterých bych se rodičům nikdy nezmínila. A vím, že mě miluje, jakkoli často slyším, jak moc jsem otravná. Vlastně ani nemám právo ho nesnášet."

"A teď jsi mluvila o lásce, aniž bych tě musela pobízet."

"A jo, máš pravdu."

"Takže bráchu miluješ?"

"Takhle bych to neformulovala. Spíš ho trpím a užívám si jeho společnosti. Má to svoje výhody."

"Tak tomu věřím."