Dračí Dvojčata

Polštářová bitva- Jase

To je ale nuda. Asi za chvíly vyskočím z okna. Nebo ze dveří a vyžeru ledničku, nacpu se lívancema s malinama ze včerejši snídaně, a pak půjdu otravovat mé děsně nudné dvojče. A nbo radši ne. Poslední část mého plánu radši vynechám. Už tak je na mě naštvaná dost. Při vspomínce na vyděšený Lysin pohled se musím usmát. Je tak roztomilá , když se zlobí.

Nic to však nemění na tom, že na ty lívance mám chut.

Když se vracím nasycen z kuchyně s plným talířem lívanců, určených na spotřebu, až mě zase přepadne chut, zaslechnu tlumený zvuk, jako by někdo šoural paúučema o podlahu. Zaposlouchám se, ale už nic neslyším. Asi se mi to ze samého lupání za ušima jen zdálo. Pokrčím rameny a pokračuju ve své cestš do pokoje.

Když vyjdu schody do prvního patra,kde máme pokoje, zalituji, že jsem těm zvukům nevěnoval více pozornosti. Spoza pravého rohu na mě vyetí modrá šmouha, a pak už vydím jen tmu a hvězdičky kroužícík v  kruhu pod mýni víčky. Upustím talíř s vítečnými lívanci a dezorientovaný se skládám k zemi. Když se vzpmatuju z otřesu a hvědičky zmizí, oklepu se a otevřu oči. Nade mnou nestojí nikdo jiný než Lysa, svírající modrý sametový polštář, a vítězoslavně se škledí.

Jasovi začína jít do tuhého. Jedno ponaučení: neštvěte sourozence.

Kdyby jste náhodou někdo neměl představu, jak Lysa a Jase vypadají,(což pochybuju, vy čtenáři a nemít představu), mrkněte se do mé knížky "Kresby", kde jsem se  snažila je ilustrovat. To je ode mě asi vše a pokusím se napsat další kapču, jestli máte zajem.