Born in Blood

2. Na cestě

,,Takže vám je to líto?!" Zasmála se hořce Caitlin.

,,Odejdi." Řekla matka, aniž by se na Cat jedinkrát podívala.

Caitlin si bez jediného slova prohlédla všechny členy rodiny mrazivým pohledem.
,,Rodina." Zasmála se. ,,Takhle jsem tomu říkala. Co to vlastně znamená?" Šeptla. ,,Vůbec nic. Nevěřím v rodinné pouto." Sykla a odebrala se ke dveřím. Naposledy se na ně otočila. ,,Přijde den, kdy se dozvíte, že jsem naživu. Mocnější, silnější. Vykuchám vás do poslední kapky, vás všechny. Budu se u toho usmívat a z vašich těl si udělám dekoraci do paláce." Řekla, usmála se zlověstně na matku a odešla.

Jakmile otevřela hlavní dveře paláce, udeřil jí do tváře ledový vítr, který ji donutil přivřít oči. Zavřela dveře a vydala se bosá k bráně paláce. Když jí prošla, spatřila bílou pustinu. Nic víc, než jen nekončící sníh, mlha a šílený vítr. Vydala se vstříc nekonečnu, dlouhé cestě za prázdnotou, ale nelitovala se. Nohy, které zanechávaly stopy ve sněhu jí cupitaly na ledové zemi. Ačkoliv to nebylo u ní zvykem, třásla se zimou. Slzy stékající po tváři jí zamrzaly. Když se za sebe ohlédla, spatřila palác v plné kráse.

,,Proklínám tenhle rod!" Zařvala z plných plic a doufala, že ji všichni slyšeli.
Unavená pokračovala v cestě a přála si, ať už je konec, byť neušla ani 3 kilometry.

Byla noc. Chladná jako vždycky. Měsíc svítil zkrze mlhu na cestu, což jí dodávalo odvahu jít dál. Věděla, že dokud byl palác na dohled, je stále blízko, ale nebyl. Říkalo se, že jde palác vidět na stovky kilometrů daleko, ale nebyla to vůbec pravda. Po deseti kilometrech jste ztratili přehled, neboť palác splýval s okolím. Jeden by řekl, že v létě jsou všichni šťastní, ale tady za Zdí na tom nezáleží. Na úplném konci je mráz, který vám nechá ztuhnout krev v žilách. Proto se do těchto pustin nikdo nedostal, ani Divocí ne. Byla tam tak ukrutná zima, že by si člověk pomyslel, že větší už být nemůže, ale právě naopak. Zima se blíží, jak se říkávalo na severu mezi rody, kterým vládnou Starkové. Jenže se blíží mnohem rychleji, než si ostatní myslí. Oni, obyčejní lordi, princezny, vesničané, lady a princové to nevědí, ale ona ano. Bylo to snadné- jestliže je zima i jí, značí to klesání teploty. Pod bodem mrazu jsou teprve na Černém hradě, ale na konci...to je jiná. Tam tomu mráz neříkají. Říkají tomu zabiják. Až nastane opravdová zima, lidé budou umírat po tisících. I ti na jihu, kterým tam svítí horké slunce každý den. Pak nastane válka. Válka o jídlo, teplo a ukrýt, o bezpečí a život. Ani král s královnou vládnoucí sedmi královstvím nebudou v bezpečí. Zabiják si nevybírá oběti, útočí hromadně, hlava nehlava a nakonec všichni zemřou. Je tu ale jediná věc, která se dá zachránit. Rod Ravenů. Zase oni. Palác Zimy je nejpevnější a nejbezpečnější, co ze mrazu týče. Taky proto se tak jmenuje.

Mezitím, co se její nohy propadaly do sněhu, vzpomínala na rituál jejího rodu. Co se totiž nikdo nikdy nedozvěděl je, že aby člověk získal schopnost, musí předtím zemřít. Caitlinina matka ji jednou vyprávěla o její sestře dvojčeti, že když podstoupila zkoušku schopností a zemřela, aby se znovu probrala silnější a mocnější, nedokázala to a museli ji pohřbít. Její matka měla od té doby strach nechat své děti zkoušku podstoupit, ale nakonec musela a všichni přežili. Caitlin také přežila, ale probrala se bez schopností. Nikdo nechápal, jak je to možné a to z ní udělalo prokletou. Nejspíš proto teď trčí v mrazivé zabijácké pustině.

Třeba má zemřít znova, aby získala schopnosti.