I hate celebrities (Adommy)

Den jako každý jiný...tedy skoro

Blonďatého chlapce probudil budík na mobilu, který okamitě vypnul.
Za Boha se mu nechtělo vstávat, ale musel do práce.

Tommy neochotně svěsil nohy na studenou podlahu a protáhl se. Koukl na digitální hodiny na nočním stolku a jako kadý den se sám sebe ptal jestli někdo vstává dříve než on do práce. Pokud nepočítáme jeho spolupracovníky.

Tommy pracoval v kuchyni v místní restauraci a proto musel vstávat v půl páté ráno jelikož v práci má být v pět aby se stihlo připravit potřebné jídlo.

Blonďáček vstal a přišel ke skříni, ze které vytáhl černé díny a šedé tričko. Věci vzal a vypravil se do koupelny trochu se zkulturnit. Převlékl si pyžamo, učesal se a omyl si obličej vodou. Pyžamo nechal na pračce, aby si ho večer mohl zase vzít.

Poté se Tommy dokolébal do kuchyně. Kde si udělal snídani typu míchaná vajíčka s chlebem.

Kdy ve snědl, dál věci do dřezu s myšlenkou, že až přijde z práce, že to umyje.

Blonďáček přešel do předsíně kde si vzal z nízké skříňky klíče s peněženkou a vydal se na autobus. Pracoval v centru, takže mu cesta trvala přibližně půl hodiny autobusem.

Přišel na zastávku kde už čekal jeho spolupracovník Monty.

,,Ahoj Jogurte." Pozdravil ho s úsměvem Tommy. Monty se na něj nehezky zamračil a přecedil mezi zuby: ,,Neříkej mi tak."
,,Dobře nebudu." Tommy, ale moc dobře věděl, že ho tak zítra pozdraví. Hned na to přijel autobus a oba chlapci nastoupili.

Při cestě si Tommy všiml, že se Monty nějak divně chová nebo spíš divně sedí.

,,Děje se něco?" Zeptal se Tommy. Musel se pousmát tomu jak jeho přítel divně sedí.
,,Nepotřebuješ náhodou na záchod?" Rozesmál se bloňďáček.

Monty po něm hodil vražedný pohled a Tommy se okamitě přestal smát. Tohle bude vážný.

Monty se k Tommymu naklonil a váně zaeptal: ,,Mám sračku." Tommy hned na to vyprskla smíchy a se začal dusit vlastními slinami. Monty se chytil za kořen nosu a zavrtěl nad ním hlavou.
,,Tohle je vážná věc." Zašeptal blonďáčkovi. ,,Musím každých deset minut chodit na hajzl."
,,T-to máš...ale ho-hodně blbí." Řekl Tommy mezi smíchem. Monty totiž dělal číšníka v té samé restauraci. Tommy se v duchu ptal jak asi přežije tuhle cestu. Štěstí, že autobusová zastávka byla před restaurací.

Když vystoupili Monty se okamžitě rozběhl ke dveřím jejich práce. Tommy se uchechtl a o hodně pomalejším tempem následoval jeho kamaráda do práce.

Blížilo se k osmé hodině ranní a už se dovnitř chystali první zákazníci. Monty kadých deset minut lítal na záchod a Tommy si poklidně krájel cibuli. Teda ne úplně poklidně. Slzely mu oči. Skoro z toho brečel.

Ručičky na hodinách ukazovaly na jednu hodinu odpoledne, kdy Monty vtrhl do kuchyně a zakřičel: ,,Tommy pojď sem!"

Blonďáček si opráil ruce od mouky a šel nevrle za ním jelikož ho vyrušil z válení houskových knedlíků.

Šel za ním až k baru kde mu Monty oznámil: ,,Nutně potřebuju na záchod a na terasu přiel nějaký týpek. Nemohl by jsi za ním skočit?" Monty mluvil skoro a prosebně.

,,Jistě. Hlavně se tady neposer." Monty si sundal čísnickou zástěru a podal ji blonďáčkovi. Tommy se široce usmál na svého kamaráda který běžel na záchody a vydal se s jídelním lístkem na terasu.

Děkuji za spolupráci