I hate celebrities (Adommy)

Tommy to mi nedělej...

Tommy s Adamem stáli na zastávce a starší se snažil mladšího zeptat takže si větu skládal v hlavě.

,,Ehm, hele Tommy,..." Začal černovlásek a blonďáček k němu zvedl pohled. ,,Chtěl bych se tě na něco zeptat." Podrbal se nervózně na zátylku.

,,Tak se ptej." Usmál se povzbudivě Tommy.
,,Je mi trapné se ptát, ale ti máš v plánu jít v pondělí do práce?" Adam chtěl s ním strávit co nejvíce času aby ho víc poznal, ale jestli půjde v pět do práce a v osm zase z práce tak si moc nepopovídají.

,,Ano, proč se ptáš?" Nechápal Tommy.
,,Já jen,...No jak to říct." Adam neměl problémy s vyjadřováním, ale nesnášel když se musel zeptat na něco osobního, nebo na něco na co by on sám nikdy nepřistoupil.

,,Vyžvejkni se sakra." Bloňďáček se začal smát. To dodalo Adamovi trochu odvahy.
,,No, a nechtěl by jsi si vzít na tenhle tejden volno?" Adam si začal křupat prsty. Dělal to vždycky když byl nervózní.

,,Nedělej to." Okřikl ho Tommy a plácnul ho po ruce. Adam ho chápal, ale on si nedokázal pomoct.

,,Volno, proč?" Zeptal se Tommy. Nějak nepochopil proč by si měl brát volno.
,,Víš, já tu nebydlím. Jsem tu jenom na dovolený a za čtyři dny odjíždím domů. Tak jsem si myslel, že by jsme mohli ještě něco podniknout." Adam měl nutkání se smát, protože slova něco podniknout mu v tu chvíli přišlo strašně dvojsmyslné.

,,Aha." Vydechl Tommy. ,,To bych si musel nechat projít hlavou."

,,Jasně, ale asi je to stejně blbej nápad." Adamovi to v tu chvíli přišlo úplně padlé na hlavu. Proč se ho na to vůbec ptal? Začal si zase křupat prsty.

,,Ne není, ale musel bych v pondělí do práce aspoň na dopoledne." Tommy přitom propaloval pohledem Adamovi ruce. Né že by mu ten zvuk vadil, ale štvalo ho proč si zbytečně ničí ruce.

,,Přestaň s tím..." Sykl.
,,Ale já když jsem nervózní tak si nemůžu pomoct." Křupnul další prst a to Tommyho dohnalo. Podle jeho výrazu tváře Adam očekával, že ho praští tak přes ruce. Ale Tommy jeho ruce rozpojil, jednu si vzal a stiskl ve své.

Adam vytřeštil oči, ale Tommy byl naprosto klidný. Nedělalo mu problém držet někoho za ruku. Adam okamžitě zrudnul. Pohnul hlavou aby ho Tommy neviděl jak se červená. Schválně hrál, že si mne oči, ale přitom se snažil aby nebyly vidět jeho růžové tváře.

Opatrně Tommyho ruku stiskl. Tak aby to blonďáčkovi nepřišlo divné...

,,Ehm, mohl bych jet ještě k tobě? Něco jsem si tam nechal." Řekl když se trochu ukldinil. I když lhal.
,,Jo, klidně."

~~~

Autobus jim přijel za deset minut a oba nastoupili.
Adam dotáhl tři igelitky plné oblečení k sedadlům. Přitom se nechtěně otřel taškou o jednu tlustou paní, přesněji o její zadek.
,,Omlouvám se..." Špitl Adam. A Tommy málem dostal záchvat smíchu.  Ale aby si Adama vychutnal tak se začal smát až když si sedli.

,,Hej! Nesměj se." Adam, ale také propukl v záchvat smíchu. Mel co dělat aby se neudusil.

Adam si začal mávat rukou před obličejem aby se trochu ukldinil. Nakomec se mu to podařilo a rozhodl se zapnout si písničky.

Vzal mobil ve kterém nechal připojená sluchátka. Jedno nabídl Tommymu.

,,Už jsem ti říkal, že nechci." Zamručel blonďáček.
,,Prosím, aspoň to zkus." Žadonil starší.
,,Ne. A nepřemlouvej mě." Odsekl Tommy.
,,Pustím ti něco beze slov." Adam nasadil psí oči. Když je mladší uviděl přišlo mu to strašně roztomilé. Ještě nějakou chvíli na Adama zíral a v duchu se snažil přesvědčit, že je to špatný nápad.

,,Fajn, tak jo." Souhlasil nakonec Tommy. Adam mu úsměvem poděkoval.

Blonďáček si od něj vzal sluchátko a zasadil ho do ucha.

Adam přemýšlel co by mu pustil a po chvíli zvolil Two Steps From Hell s písničkou Red Tower.

,,Zpívá se až úplně na konci." Upozornil Tommyho a skladbu pustil.

Tommy chvíli naslouchal a nepřišlo mu to tak špatné.

Adam sám rád poslouchal písničky s minimem slov. Krásně se mu u toho přemýlelo. Někdy si je pouštěl před koncertem když měl velkou trému.

Když skladba skočila Adam se na Tommyho tázavě podíval.
,,No,...nebylo to nejhorší." Tommy, ale nezněl moc přesvědčivě.
,,Takže nic moc." Pokýval hlavou Adam.

Tommy mu to nevyvracel, protože měl pravdu. Pro Tommyho bylo těžké nepřemýšlet nad tím jak moc je to nefér. U filmu to tak těžké nebylo. Tam se soustředil na příběh, ale tady slyšel někoho jenom mluvit/zpívat. I když jenom opravdu málo.

,,No, zkusil jsem to, ale opravdu to není nic pro mě." Tommy Adamovi vrátil sluchátko a omluvně se na něj zadíval.
,,To je v pořádku. Nic se neděje." Adam si myslel, že když ho dokázal přemluvit k tomu aby se s ním koukal na film a líbilo se mu to tak, že nebude problém poslouchat písničky.
Při vzpomínce na jejich strávený večer u filmů se Adam na moment zasnil. Vůbec by mu nevadilo kdyby si to mohli ještě párkrát zopakovat.

Celou cestu spolu nemluvili. Adam na jedno uho poslouchal a Tommy koukal z okna.

Blonďáček, ale nedokázal vyhnat skladbu z hlavy. Prostě mu to nešlo.

Byl rád když už konečně dorazili na zastávku kde vystupovali.

Jsem vám strašně vděčná za 500 přečtení. Máte tu proto delší kapitolu než obvykle. Jde vidět, že se vám to líbí. Moc děkuju! :)

Jinak vote a koment potěší :)