Psst!

Spím a něco slyším

Jenny: Byly asi 3 hodiny ráno a mně se zdálo že někdo klepe na dveře mého pokoje. Bála jsem se vyjít ven, ale sebrala jsem odvahu a došla ke dveřím. Otevřela jsem je a nikdo tam nebyl. Oddychla jsem si, ale venku začali štěkat psi. Vyhlédla jsem z okna, ale přes hustou tmu jsem nic neviděla. Doufala jsem že mám prostě jen halušky nebo tak něco. Přikryla jsem se opět pod peřinu a usnula. Probudila jsem se až ráno. Bylo chvilku po deváté a já byla pořád unavená, ale věděla jsem, že už neusnu. Najednou mi zabzučel mobil a já se pro něj neochotně natáhla. Přišla mi zpráva na Messenger. Byl to nějaký kluk, kterého jsem neznala, ale to mě nezarazilo tolik, jako ta zpráva.

Ten neznámí: Ahoj krásko! Tak jak si se vyspinkala? Musím říct, že si opravdu roztomilá, když spíš. Mohli bychom si to příští noc zopakovat nemyslíš???

Celá jsem ztuhlá. Chtěla jsem odepsat, ale něco ve mně mi to zakazovalo. Pak jsem si ale umínila, že si mě s někým prostě jen spletl. S nějakou jinou holku. Se strachem jsem mu odepsala. Srdce mi bušilo víc, než normálně. Myslela jsem, že země každou chvilinku vyskočí.

Jenny: Pardon, ale s někým si mě asi pleteš. Vůbec tě neznám a nevím o čem tu mluvíš a ani co ode mě chceš?!

Odeslala jsem to a doufala, že už mi dá pokoj. Šla jsem se převléct a zrovna když jsem si vyndavala tričko, mobil zacinkal a já se šíleně lekla. Okamžitě jsem ho odemkla s podívala se na zprávu. Naštěstí to nebyl on, ale moje nejlepší kamarádka Cassie. Chtěla, abych s ní šla večer na jednu párty k její kamarádce. Bylo mi už sice 19 a párty jsem milovala, ale bála jsem se tam chodit. Napsali jsme si asi osm zpráv a nakonec mě ukecala s tím, že se dlouho nezdržíme. Vzala jsem si jen jeanové kraťasy s krajkami po stranách a tílko,které bylo ze zadu celé krajkované, takže mi byly vidět záda. Měli jsme se sejít v půl sedmé u nás před domem. Půl sedmé a 3 minuty a Cassie nikde. Začal jsem o ni mít celkem strach. Volala jsem jí na mobil a ona mi to vzala. Zněla vyděšeně, ale to ji asi zase jen malém zajelo auto. Má na to velké štěstí. Měla jsem jít asi 300 metrů doprava, pak zahnout doleva a dojít až na konec ulice, že tam na mě čeká. Došla jsem tam, ale Cassie tam nebyla. Najednou mi však někdo poklepal na rameno a já jsem skoro až zaječela. Cassidy (Tak se jmenovala celým jménem a když mě naštvala, řekla jsem jí tak)! Ona se potichu smála, ale kdyby mohla, směje se na celou ulici. Taková ona už je. Hrozně jsi mě viděsila ty náno!! Štěkla jsem po ní a začala se smát s ní. Tak jdeme? Zeptala se mě Cassie a já jsem přikývla. Tak jsme šli a povídali si o klukách. Cassie doufala že tam nějakého pěkného potká. Najednou se za námi ozval takový ten klučičí pískot. Teda dámy... Ozval se za námi nějaký oplzlec. Měl maskáčové kalhoty a šedivé tílko. Jako správný oplzlec měl taky cigáro v puse a rozpíchanou žílu. S Cassie jsme však nezastavovali a pokračovali dál ve zrychlené chůzi. Začal se však nebezpečně přibližovat až jsme začali utíkat. On byl ale asi moc zdrogovaný na to, aby náš chytal. Šli jsme asi 10 minut a dorazili jsme na místo. Páni... vypadá to tu jak na zámku... Žasla jsem nad obřím domem. Najednou se ze dveří vyřítila postava nějaké holky, která se okamžitě přilepila na Cassie. Pozdravily se a pak se podívala na mě. Ty budeš určitě Jenny! Já jsem Amanda, těší mě. Ta dívka, teda Amanda, vypadala mile a stejně švihle jako já a Cassie. Pozvala nás dovnitř a byla tam spousta lidí. Cassie do mě žďuchla a povídala. Podívej na tamhle toho svalovce. Zachychotala se úplně stejně, jako když kuje nějaké pikle. Já se na ní jen tázavě podívala, ale než jsem stačila cokoli říct, táhla mě k Baru. Cassie bylo už 20 a tak byla trochu odvázanější a to by měla být rozumnější. Stály jsme tak u Baru a ona přede mě najednou postavila panáka a řekla: Vypij to! Až do dna. Moc se mi do toho nechtělo, ale všechno jednou poprvé. Vypila jsem to, ale měla jsem co dělat abych to na ni nevyprskla. Smála se, když viděla můj obličej. Začala jsem se smát a najednou jsem stála na tanečním parketu a koukala jak si to Cass užívá. Přidala jsem se a v tom za námi přišli asi 4 kluci a chtěli po nás čísla. Cass jim je s radostí dala a oni nám zase dali ty svoje. Šla jsem si na chvilku sednout k baru, abych se vydýchala. Najednou přede mě postavil barman sklenku vína, že prý je to od nějakého pána, ale neřekl mi od jakého. Napila jsem se a na dně byl papírek s nápisem:
Jestli mě chceš vidět, jdi ven za dům a nikoho s sebou neber. Budu pravděpodobně kouřit a mám bílé tričko a jeany!

Samozřejmě, že jsem ho chtěla vidět, ale bála jsem se. No nic, řekla jsem a zvedla se od baru. Šla jsem pomalými krůčky na roh baráku. Přišla jsem na místo určení a hned jsem ho poznala. Byl to ten chlap z včerejší noci. Chtěla jsem začít utíkat, ale on mě zastavil a přiložil mi kapesník k nosu. Zřejmě s nějakou chemikálií.

Doufám, že se vám první kapitolka líbila. Omlouvám se za chyby .
Uvidíme se u další kapči 😉😉
Jo a ☺ Votes& komments potěší 😊😊