Psst!

Moje hlava...

Jenny: Probudila jsem se na šílenou bolest hlavy. Měla jsem pocit, že se mi každou chvilku roztříští na miliardu kousíčků. Probudila jsem se v místnosti, která vypadala celkem hezky, ale můj pokoj to nebyl. Ležela jsem na posteli, která byla barevně sladěná do svítivě modré barvy. Na sobě jsem měla kupodivu pyžamo, ale nevím, jak jsem k němu přišla. To si nepamatuju. Vylezla jsem z postele a vydala se ke skříni. Bylo tam spoustu kusů holčičího oblečení. Hlavně tedy modré, jako kdyby dotyčný věděl, že ji mám ráda. Bylo tam spoustu odstínů jeanů. Ale i legíny a kraťasy se skuňemi. Nejvíc mě ale dostala úplně nejspodnější police. Byly v ní šaty. Byly tam krásné černé, které neměly ramínka a vršek byl nádherně pokamínkovaný. Ty šaty si přeju už dva měsíce a on je tu má v klidu ve skříní? Nebo snad ona?! Vzala jsem si ze skříně černý kraťasy a bílé upnuté tílko. Miluju upnutá tílka. Chtěla jsem otevřít dveře, abych mohla ven. Otevřela jsem je, a za nimi byly další dvoje. Vzala jsem za kliku těch posledních a s nadšením že už budu venku jsem se dozvěděla, že ty poslední zatracený dveře jsou zamčený. Párkrát jsem na ně zabouchala a křičela jsem. Nikdo mě ale asi neslišel. Lehla jsem si zpěto do postele. Do své oblíbené barvy, když jsem najednou uslišela kroky a odemikání dveří. Přikryla jsem se rychle pod peřinu a dělala že spím, se zkazila mi to skříň, kterou jsem nezavřela. Někdo si sedl na postel, ale já byla pořád zády k němu. Ucítila jsem  jeho ruku na mém rameni a ucukla jsem. Já věděl že nespíš. Ozval se něčí hlas a ten kluk nebo chlap mě pohadil po vlasech. Majzla jsem mu jednu přes ruku a prskla na něj se slovy: nesahej na mě! Najednou ze mě strhnul peřinu a donutil mě abych se otočila. Byl to blonďák s úžasnýma očima. Pojď za mnou. Řekl a já měla chuť jednu mu vrazit. Ale i přes to jsem se zvedla a následovala ho. Vešli jsme do obrovské místnosti, kde bylo spousta divnejch týpků, ale hlavně asi osm holek, co vypadaly stejně vyjukaně jako já. Okamžitě jsem přešla k nim a přidala se do houfu. Okamžitě mě přijaly mezi sebe a já stále koukala asi jako jediná do očí nějakýmu  namakanýmu týpkovi, který se mi ale vůbec nelíbil. Jen tak se ušklíbl. Celkem dobrej úlovek Nialle. Řekl ten chlap tomu bloňďákovi a já pochopila že se jmenuje Niall. On se jen usmál a pak se podíval na mě. Usmál se a já si ho prohlížela vražedným pohledem( teda alespoň jsem doufala, že byl vražedný). On ode mě odvrátil zrak a pohlédl na dveře, které se otevřely. Stál v nic takový vysoký, celkem obtloustlý chlap. Byl to neuvěřitelnej slizoun. Podíval se na náš houfek a zasmál se. Tak pánové, dělejte si s nima co chcete. Máte na to dva týdny a pak se všechny ty mrdky zabijou. Jo a, nezapomeňte na ně bejt zlý, kdyby jsme je vybrali vy víte na co, řekl ten tlusťoch. Najednou se k nám rozešli všichni to chlapy. Jeden z těch chuligánů se ke mě přibližoval a v tom ho Niall chytil za ruku a řekl, že jsem prý jeho. Ale já jeho nejsem. Najednou mě blonďák chytil za ruku a táhl mě kamsi. Přišli jsme k nějakým dveřím a Niall je odemkl. Tohle, je tvůj pokoj a strčil mě do něj tak, že jsem si z toho sedla ma zem. Přibližoval se ke mě a já začala couvat. Narazila jsem do postele a vylezla na ni. Přikrila jsem se pod peřinu, ale tu ze mě strhl. Smotala jsem se do klubíčka v roku postele. Došel až ke mně a přisedl si. Najednou jsem uslyšela holčičí výkřik a otevřela jsem oči, přičemž jsem se rozbalila z klubíčka a to byla chyba. Niall mě chytl za ruce, potom za žebra a hodil si mě přes rameno. Sundej mě! Dělej! Křičela jsem na něj a když jsem zjistila, že je to marné, přestala jsem se vzpírat. Ale né že si prdneš! Dodala jsem. On se jen zasmál, ale mě to vtipně nepřišlo a tak jsem ho praštila do jeho vypracovaných zad. Ani to s ním nehnulo. Najednou jsem uslyšela cvaknou zámek a vrznout dveře. Kam mě to nese? Co se mnou bude? Neznásilní mě? V hlavě mi kolovalo tolik otázek. Najednou mě hodil na postel a já se lrkla, co se bude dit dál. Ulehl vedle mě, podepřel si hlavu rukou a začal mi vykládat pravidla: Nesmíš z tohohle pokoje. Tamhle je koupelna. Nehrab se mi ve věcech a budeme kamarádi. Jo a támhle máš skříň. Věci už v ní jsou a o jídlo? O to se nestarej. Ležela jsem tam a jen vyděšeně přikyvovala. Zavřela jsem nachvilku oči a nejednou už na posteli neležel. Stál u šuplíku a něco v něm hledal. Najednou něco zacinklo. Měl to za zády, asi abych na to neviděla. Najednou mě chytl za ruku. Snažila jsem se mu vyškubnout a za to jsem schytala jen facku. Dost to bolelo, ale nedala jsem na sobě nic zdát. Měl v ruce pouta a ruku mi pustil. Položil je na postel a sedl si ma na nohy. Tak hele! Budeš dělat to co já chci a to co ti řeknu! Teď, si moje a já si s tebou můžu dělat, co chci. Chytl mě pod krkem a řval na mě. Jen jsem zavřela oči a snažila se dělat co říká, i když s nechtěla. Vzal jednu moji ruku a připoutal mi ji k posteli. Stejně tak i druhou a já sebou začala neuvěřitelně házet. Nech toho, bude tě to bolet! Křikl na mě a já toho vážně nechala. Co to se mnou je?? On odešel, zabouchl dveře a zamknul. Byla jsem z toho všech vyčerpaná a tak sem nakonec usnula.

Ahoj :) doufám že se vám dnešní kapča líbila. Budu je přidávat tak po dvou až třech dnech. Jo a chcete i pohled Nialla?
Pište do kommentů a Votes taky neuškodí :)